Středa po 5. neděli velikonoční II.

Sk 23, 12-25a . 31-35

12Když nastal den, někteří Židé se spikli a zapřisáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud Pavla nezabijí. 13Těch, kdo se takto spikli, bylo více než čtyřicet. 14Ti přišli k velekněžím a starším a řekli: „Slavnostně jsme se zapřisáhli, že ničeho neokusíme, dokud Pavla nezabijeme. 15Tak vy nyní spolu s veleradou ohlašte veliteli, aby ho k vám přivedl, že se chystáte jeho záležitost důkladněji vyšetřit. A my jsme připraveni zabít ho dříve, než se k vám přiblíží.“ 16O tomto úkladu však uslyšel syn Pavlovy sestry. Přišel a vešel do kasáren a oznámil to Pavlovi. 17Pavel si zavolal jednoho ze setníků a řekl: „Tohoto mladíka zaveď k veliteli. Má mu co oznámit.“ 18On ho tedy vzal s sebou, zavedl k veliteli a řekl: „Vězeň Pavel si mě zavolal a požádal, abych tohoto mladíka zavedl k tobě, protože ti má něco říci.“ 19Velitel ho vzal za ruku, odešel s ním stranou a vyptával se: „Co je to, co mi máš oznámit?“ 20On řekl: „Židé se domluvili, že tě požádají, abys zítra odvedl Pavla do velerady, jako by chtěli něco v jeho případě důkladněji vyšetřit. 21Ale ty jim nevěř, neboť více než čtyřicet mužů z nich na něho číhá; zapřisáhli se totiž, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na tvůj souhlas. “ 22Velitel mladíka propustil a nařídil mu: „Nikomu nevyzraď, žes mi to ohlásil. “ 23Pak zavolal dva ze svých setníků a řekl jim: „Připravte na devátou hodinu večer dvě stě vojáků, aby šli do Cesareje, také sedmdesát jezdců a dvě stě lehkooděnců. 24Ať připraví mezky, aby na ně posadili Pavla a bezpečně ho dopravili k místodržiteli Félixovi. “ 25A napsal dopis 31Vojáci tedy, podle toho, jak jim bylo nařízeno, vzali Pavla a zavedli ho v noci do Antipatridy. 32Druhého dne nechali jezdce s ním odjet a sami se vrátili do kasáren. 33Jezdci přijeli do Cesareje, odevzdali dopis místodržiteli a postavili před něho i Pavla. 34Přečetl dopis a zeptal se, ze které je provincie. Když se dověděl, že z Kilikie, 35řekl: „ Vyslechnu tě, až přijdou také tvoji žalobci.“ A rozkázal, aby ho hlídali v Herodově paláci.

Ž 124, 1-7

1Kdyby Hospodin nebyl s námi — Izrael ať řekne — 2kdyby Hospodin nebyl s námi, když proti nám povstali lidé, 3tu by nás zaživa zhltli, jak proti nám pláli hněvem. 4Tu by nás zaplavily vody, převalil by se přes nás proud, 5tu by se přes nás valily zpěněné vody. 6Požehnán buď Hospodin, že nás nevydal za kořist jejich zubům. 7Naše duše unikly jako ptáček z čihařského osidla. Osidlo je protrženo — a my jsme unikli!

J 12, 26

26Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“

J 12, 20-28

20Někteří z těch, kteří vystoupili do Jeruzaléma, aby se o tomto svátku poklonili Bohu, byli Řekové. 21Ti přišli k Filipovi, který byl z galilejské Betsaidy, a žádali ho: „Pane, chceme vidět Ježíše!“ 22Filip šel a řekl to Ondřejovi. Ondřej a Filip šli a řekli to Ježíšovi. 23Ježíš jim řekl: „ Přišla hodina, aby byl oslaven Syn člověka. 24Amen, amen, pravím vám: Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek. 25Kdo má rád svou duši, hubí ji; kdo nenávidí svou duši v tomto světě, uchrání ji k životu věčnému. 26Jestliže mi někdo slouží, ať mne následuje, a kde jsem já, tam bude i můj služebník. Kdo mi slouží, toho poctí Otec.“ 27„Nyní je má duše rozrušena. Co mám říci? ‚Otče, zachraň mne od této hodiny‘? Vždyť proto jsem přišel k této hodině. 28Otče, oslav své jméno!“ Z nebe se ozval hlas: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“