Čtvrtek po 5. neděli velikonoční II.

Sk 24, 27-25, 12

27Po uplynutí dvou let se stal Félixovým nástupcem Porcius Festus. A protože se Félix chtěl zavděčit Židům, ponechal Pavla ve vězení. 1Když tedy Festus přišel do provincie, vystoupil po třech dnech z Cesareje do Jeruzaléma. 2Velekněží a přední Židé vznesli u něho žalobu proti Pavlovi. Naléhali na něho 3a žádali, aby jim prokázal laskavost a poslal ho do Jeruzaléma; chystali totiž léčku, že ho cestou zabijí. 4Festus odpověděl, že Pavel je ve vězení v Cesareji a on sám že se brzy vydá na cestu. 5„Ať tedy ti z vás,“ řekl, „ kteří mají moc, sestoupí se mnou, a je-li na tom muži něco špatného, ať ho žalují.“ 6Nestrávil mezi nimi více než osm nebo deset dní a sestoupil do Cesareje. Na druhý den zasedl k soudu a rozkázal přivést Pavla. 7Když přišel, obstoupili ho Židé, kteří sestoupili z Jeruzaléma, a vznášeli mnoho těžkých obvinění, která nemohli dokázat. 8Pavel se hájil takto: „Nijak jsem se neprohřešil ani proti zákonu Židů, ani proti chrámu, ani proti císaři.“ 9Avšak Festus, který se chtěl Židům zavděčit, Pavlovi odpověděl: „Chceš vystoupit do Jeruzaléma a tam být z toho přede mnou souzen?“ 10Pavel řekl: „ Stojím před císařským soudem, kde mám být souzen. Židům jsem v ničem neublížil, jak i ty velmi dobře víš. 11Jestliže jsem tedy vinen a učinil jsem něco, co zasluhuje smrt, nezdráhám se zemřít. Není-li však nic na tom, z čeho mne tito lidé obviňují, nikdo mne jim nemůže vydat. Odvolávám se k císaři.“ 12Nato Festus promluvil s radou a odpověděl: „K císaři ses odvolal, k císaři půjdeš.“

Ž 114B?, 1-4. 13. 15

srov. J 5, 44

44Jak vy můžete uvěřit, když přijímáte slávu jedni od druhých, ale slávu, která je od jediného Boha, nehledáte?

J 12, 37-43

37Ačkoli před nimi učinil taková znamení, nevěřili v něho; 38a tak se naplnilo slovo, které řekl prorok Izaiáš: ‚Pane, kdo uvěřil naší zvěsti? A komu byla zjevena Pánova paže? ‘ 39Proto nemohli věřit, neboť Izaiáš také řekl: 40‚ Oslepil jejich oči a zatvrdil jejich srdce, aby očima neuviděli a srdcem neporozuměli, neobrátili se, a já je neuzdravil.‘ 41To řekl Izaiáš, protože spatřil jeho slávu a mluvil o něm. 42Přece však i mnozí z vůdců v něho uvěřili, ale kvůli farizeům se k němu nepřiznávali, aby nebyli vyloučeni ze synagogy. 43Zamilovali si lidskou slávu víc než slávu Boží.