Duchovní cvičení a doprovázení

Aktuální nabídku duchovních cvičení naleznete v Aktualitách.

Studenti mohou využívat službu fakultní studentské farářky/kaplanky Jany Hofmanové. Kontaktovat ji můžete na e-mailové adrese jana.hofmanova@centrum.cz. Aktuální pozvánky na akce pro akademickou obec ETF najdete na stránce https://web.etf.cuni.cz/ETFN-825.html.

Ivana Macháčková zastává funkci „spirituálky“ pro okruh studentů, absolventů a přátel Institutu ekumenických studií. Kontaktovat ji můžete na adrese ivana.machackova@gmail.com. Ivana vzkazuje: „Jsem ochotná si s vámi – pokud budete mít zájem – povídat o vaši víře, modlitbě apod. a dvakrát ročně (v postní době a adventu) organizovat duchovní obnovu. Protože si nejsem jistá, zda jste všichni dobře seznámeni s pojmy duchovní cvičení (exercicie) a duchovní doprovázení, nabízím stručný výklad obou pojmů.“

Duchovní cvičení (exercicie)

Meditace bývá často považována za východní modlitební techniku, ale provází křesťanství od samého počátku. Křesťanská meditace je plně soustředěna na osobu Ježíše Krista. Laurence Freeman říká, že „meditace je modlitbou srdce, která nás v Duchu svatém spojuje s lidským vědomím Ježíše Krista“. Nejpropracovanější systém meditace – duchovní cvičení (exercicie; pro 2-3 denní cvičení se často užívá výraz duchovní obnova) – pochází od sv. Ignáce z Loyoly (1491-1556). Knihu Duchovní cvičení sepsal Ignác na základě vlastních zkušeností s meditací i z vedení druhých v meditaci. S využitím této útlé knížky jsou tedy již čtyři a půl století konána duchovní cvičení po celém světě. Většinou je vedou jezuité, ale ignaciánská „metoda“ je dnes daleko rozšířenější.

V čem tkví její aktuálnost?

Jak je možné, že více než 400 let stará „metoda“ stále „funguje“? Podle mého názoru proto, že je založena na meditaci Písma, které mluvilo a mluví k lidem všech dob a hlavním cílem je „připodobňovat se“ našemu Pánu, učit se jeho pohledu na svět, jednání s lidmi, učit se poslušnosti, trpělivosti a snažit se uvést svůj život do souladu s Boží vůlí.  A tyto snahy a cíle nikdy nepřestanou být aktuální, protože jsou v samém jádru křesťanství. K tomu říká Thomas Merton: „Úlohou rozjímání je především umožnit nám vidět a prožít tajemství Kristova života jako skutečné a přítomné součásti našeho vlastního duchovního bytí. Nejdůležitějším aspektem Kristova života pro každého z nás je jeho aktuální přítomnost a jednání v našem životě.

Jak v praxi vypadají tato duchovní cvičení?

V meditaci úryvků z Písma používáme rozum a všechny smysly k prožívání děje, který meditujeme. Máme se dívat, poslouchat, účastnit se děje. Nechat meditovanou událost k sobě mluvit: kde jsem já, proč apod. a jak to mluví do mého života. Základní podmínkou duchovních cvičení je odloučení od běžného života a ticho. Ignác říká: „Čím více se naše duše nalézá sama a v ústraní, tím více se stává schopnější přiblížit se svému Stvořiteli a Pánu a dotýkat se ho; a čím více se mu přiblíží, tím více se disponuje pro přijímání milostí a darů od jeho božské svrchované dobroty.“ Proto exercicie probíhají v ústraní, v klášterech či v exercičních domech, v tichu. Jen v samotě a v tichu lze dospět k vlastnímu já. Správnou atmosférou pro rozjímání (meditaci) je ticho, pokoj a vyrovnanost. Cílem duchovních cvičení je uspořádat svůj život podle Boží vůle, učit se Bohu naslouchat a Boha poslouchat, Bohu se odevzdat. Kromě exercicií, které jsou založeny na meditaci Písma, se u nás na různých místech konají také exercicie kontemplativní, kde jde o meditaci tzv. „bezpředmětnou“ – o tichém přebývání v Boží přítomnosti.

Duchovní doprovázení

Duchovní doprovázení je pomoc, kterou poskytuje jeden křesťan druhému, aby mu umožnil lépe vnímat osobní Boží sdělování, odpovídat na něj, růst v důvěře a v důvěrnosti s Bohem a plně prožívat tento vztah a jeho důsledky v životě. Centrem doprovázení je zkušenost, a to duchovní zkušenost (ne názory ani poučky), která je chápána jako výraz osobního vztahu s Bohem.

Duchovní doprovázení je zaměřeno na stále hlubší sjednocování s Bohem. A protože zkušenost s Bohem prožíváme nejčastěji v modlitbě, je centrem rozhovorů mezi doprovázejícím a doprovázeným právě modlitba. Doprovázející naslouchá a vytváří prostor pro to, aby si doprovázený ujasnil některé pochybnosti či problémy na cestě modlitby a ve vztahu s Bohem. Mezi doprovázejícím a doprovázeným musí být vytvořen vztah hluboké vzájemné důvěry.