Pátek po 5. neděli velikonoční II.
Sk 25, 13-14a. 23; 26, 1. 9-18. 22-32
13Uplynulo několik dní a do Cesareje přijeli král Agrippa a Bereniké a pozdravili Festa. 14Když tam už nějaký čas pobývali, předložil Festus králi Pavlův případ. 23Druhý den tedy přišel Agrippa a Bereniké s velkou okázalostí a spolu s veliteli a předními muži města vstoupili do jednací síně. Na Festův rozkaz byl přiveden Pavel. 1Agrippa řekl Pavlovi: „Dovoluje se ti, abys mluvil sám za sebe.“ Nato Pavel vztáhl ruku a začal svou obhajobu: 9Já sám jsem se domníval, že musím mnoho vykonat proti jménu Ježíše Nazaretského. 10To jsem také v Jeruzalémě činil. Dostal jsem od velekněží plnou moc a mnoho svatých jsem zavřel do vězení, a když byli zabíjeni, souhlasil jsem s tím. 11Po všech synagogách jsem je často trestal a nutil, aby se rouhali. Nadmíru jsem běsnil a pronásledoval je dokonce až do cizích měst. 12Když jsem byl na cestě do Damašku s plnou mocí a pověřením od velekněží, 13cestou jsem spatřil, králi, o poledni světlo z nebe, jasnější než slunce, které ozářilo mne i ty, kdo šli se mnou. 14A když jsme všichni padli na zem, uslyšel jsem hlas, který ke mně mluvil hebrejským jazykem: ‚Saule, Saule, proč mne pronásleduješ? Bolestivé je pro tebe kopat proti bodcům.‘ 15Řekl jsem: ‚Kdo jsi, Pane?‘ Pán odpověděl: ‚Já jsem Ježíš, kterého ty pronásleduješ. 16Ale vstaň a postav se na nohy, neboť proto jsem se ti ukázal, abych tě ustanovil svým služebníkem a svědkem těch věcí, které jsi viděl, i těch, které ti ještě ukážu. 17Budu tě vysvobozovat z tohoto lidu i z pohanů, ke kterým tě posílám 18otevřít jejich oči, aby se obrátili od tmy do světla, od moci Satanovy k Bohu, a aby vírou ve mne obdrželi odpuštění hříchů a podíl mezi posvěcenými.‘22Bůh mi však až do dnešního dne pomáhal, takže tu stojím a svědčím malému i velikému. Neříkám nic mimo to, co Proroci i Mojžíš pověděli, že se má dít: 23že Mesiáš má trpět, jako první vstane z mrtvých a bude zvěstovat světlo jak lidu izraelskému, tak také pohanům. “ 24Když toto mluvil na svou obranu, Festus hlasitě zvolal: „Blázníš, Pavle, mnoho vědomostí tě přivádí k šílenství!“ 25A Pavel řekl: „Neblázním, vznešený Feste, nýbrž jasně vyjevuji slova pravdy a zdravého úsudku. 26Vždyť král o těch věcech ví, a proto také k němu mluvím otevřeně. Nevěřím, že mu něco z toho uniklo. Vždyť se to nedálo někde v ústraní. 27Věříš, králi Agrippo, Prorokům? Vím, že věříš.“ 28Agrippa na to řekl Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ 29A Pavel řekl: „Přál bych si od Boha, aby ses nejen ty, ale všichni ti, kdo mě dnes slyší, stali dříve nebo později tím, čím jsem já — kromě těchto pout.“ 30Král vstal a s ním místodržitel, Bereniké i ti, kteří s nimi seděli. 31A když se vzdálili, hovořili mezi sebou: „Tento člověk nedělá nic, zač by zasluhoval smrt nebo vězení. “ 32Agrippa říkal Festovi: „Tento člověk mohl být propuštěn, kdyby se nebyl odvolal k císaři.“
Ž 103, 1-3a. 4b. 12. 21-22
1Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a celé mé nitro jeho svatému jménu! 2Dobrořeč, má duše, Hospodinu, a nezapomínej, co vše vykonal. 3On odpouští všechny tvé viny, korunuje tě milosrdenstvím a slitováním. 12Jak daleko je východ od západu, tak od nás vzdálil naše přestoupení. 20Dobrořečte Hospodinu, jeho andělé, vy mocní hrdinové, kteří činíte jeho slovo, poslušní jeho slova! 21Dobrořečte Hospodinu všechny jeho zástupy, vy, kdo mu sloužíte a činíte, v čem má zalíbení. 22Dobrořečte Hospodinu všechny jeho skutky — na všech místech jeho vlády! Dobrořeč, má duše, Hospodinu!
srov. J 8, 12
12„Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“
J 12, 44-50
44Ježíš zvolal: „Kdo věří ve mne, ne ve mne věří, ale v toho, kdo mne poslal. 45A kdo vidí mne, vidí toho, kdo mne poslal. 46Já jsem přišel na svět jako světlo, aby nikdo, kdo ve mne věří, nezůstal ve tmě. 47A jestli někdo uslyší má slova, a nezachová je, já ho nesoudím. Nepřišel jsem, abych svět soudil, ale abych svět zachránil. 48Kdo mne odmítá a nepřijímá moje slova, má svého soudce. Slovo, které jsem pověděl, to ho bude soudit v poslední den. 49Neboť já jsem nemluvil sám ze sebe, ale Otec, který mne poslal, ten mi dal příkaz, co mám říci a co promluvit. 50A vím, že jeho přikázání je věčný život. Co tedy já mluvím, mluvím tak, jak mi pověděl Otec.“