Úterý po 5. neděli velikonoční II.

Sk 22, 23-30

23Protože křičeli, rvali si šaty a házeli do vzduchu prach, 24velitel rozkázal, aby Pavla zavedli do kasáren; a nařídil při jeho výslechu použít důtky, aby se dozvěděl, z jakého důvodu na něho tak křičeli. 25Když ho přivázali řemeny, řekl Pavel setníkovi, který tam stál: „Smíte bičovat římského občana, a to bez soudu?“ 26Když to setník uslyšel, přišel k veliteli a oznámil mu to. Řekl: „Co chceš dělat? Vždyť tento člověk je římský občan!“ 27Velitel přišel k Pavlovi a řekl mu: „Řekni mi, jsi římský občan?“ On řekl: „Ano.“ 28Velitel mu na to řekl: „Já jsem získal toto občanství za veliké peníze.“ Pavel řekl: „Já jsem se však jako římský občan narodil.“ 29Okamžitě od něho odstoupili ti, kteří ho měli vyslýchat. Také velitel dostal strach, když se dověděl, že Pavel je římský občan, a on ho dal spoutat. 30Druhého dne, protože chtěl bezpečně poznat, z čeho jej Židé obviňují, ho odvázal a rozkázal, aby se sešli velekněží a celá velerada. Pak vyvedl Pavla a postavil ho před ně.

Ž 57, 8-12

8Mé srdce je pevné, Bože, mé srdce je pevné, budu zpívat a pět žalmy. 9Probuď se, má slávo, probuď se, harfo a lyro, ať jitřenku vzbudím! 10Budu ti vzdávat chválu mezi lidmi, Panovníku, budu tě opěvovat mezi národy, 11protože tvé milosrdenství je velké, sahá až k nebesům, a až do oblak tvá věrnost. 12Vyvyš se nad nebesa, Bože! Tvá sláva je po vší zemi.

J 14, 11

11Věřte mi, že já jsem v Otci a Otec ve mně; ne-li, věřte aspoň pro ty skutky.

J 10, 31-42

31Židé se opět chopili kamenů, aby jej ukamenovali. 32Ježíš jim řekl: „Ukázal jsem vám mnoho dobrých skutků od svého Otce. Pro který z nich mne chcete kamenovat? “ 33Židé mu odpověděli: „ Nechceme tě kamenovat pro dobrý skutek, ale pro rouhání, že ty, člověk, děláš ze sebe Boha.“ 34Ježíš jim odpověděl: „Což není ve vašem Zákoně napsáno: ‚Já jsem řekl: Bohové jste‘? 35Jestliže ty, ke kterým se stalo slovo Boží, nazval bohy, — a nemůže být zrušeno Písmo — 36proč mně, kterého Otec posvětil a poslal na svět, říkáte: ‚Rouháš se,‘ protože jsem řekl: ‚Jsem Boží Syn‘? 37Nečiním-li skutky svého Otce, nevěřte mi! 38Jestliže je však činím, a nevěříte mně, věřte těm skutkům, abyste poznali a dále poznávali, že Otec je ve mně a já v Otci.“ 39Znovu se ho tedy chtěli zmocnit, ale on unikl z jejich rukou. 40A odešel opět za Jordán, na místo, kde zpočátku křtil Jan, a zůstal tam. 41Mnozí přišli k němu a říkali: „Jan sice neučinil žádné znamení, avšak všechno, co Jan o něm řekl, byla pravda.“ 42A mnozí tam v něho uvěřili.