Sobota velikonoční C

Evangelia 1.-3. neděle velikonoční si všímají setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým. 4. neděle je věnována Dobrému pastýři. Evangelia 5.-7. neděle čerpají z Janova evangelia – z Ježíšovy řeči na rozloučenou a Velekněžské modlitby. Novozákonní čtení 2.-7. neděle velikonoční v roce C jsou vzata z Apokalypsy. Některé perikopy této knihy, které nejsou využity o nedělích, jsou zařazeny ve všedních dnech. Namísto starozákonních čtení jsou o nedělích tradičně voleny lekce ze Skutků. Již v nejstarším známém lekcionáři – Arménském, který byl užíván ve 4. st. v Jeruzalémě se v době velikonoční četly kontinuálně Sk.

2. neděle velikonoční C
Nedělní evangelium (J 20, 19-31) popisuje setkání Ježíše s učedníky a nevěřícím/věřícím Tomášem.

2. čtení (Zj 1, 4-8) představuje první z řady lekcí Apokalypsy které se budou číst po celou dobu velikonoční – Ježíš je ten, který znovu přijde „,Hle, přichází s oblaky‘ a ‚uzří jej každé oko, i ti, kteří jej probodli‘“ (Zj 1,7).
1. čtení (Sk 5, 27-32) je z výslechu Petra a Jana před veleradou, kde svědčí: „Bůh našich otců probudil z mrtvých Ježíše, kterého jste vy pověsili na dřevo a zabili“ (Sk 5,30).

SZ texty před nedělí, ve čtvrtek (1 Sa 17, 1-23), v pátek (1 Sa 17, 19-32), v sobotu (1 Sa 17, 32-51), které se částečně překrývají popisují slavné vítězství Davida nad Goliášem.
NZ čtení čtvrtku (Sk 5, 12-16) a pátku (Sk 5, 17-26) vytvářejí kontext nedělnímu 1. čtení. Sobotní evangelium (L 24, 36-40) představuje paralelu k evangeliu nedělnímu.

SZ texty po neděli představují příběh královny Ester, která zachránila Mordokaje a celý izraelský národ před zloduchem Hamanem. V pondělí Est 7, 1-10, v úterý Est 8, 1-17, ve středu Est 9, 1-5.18-23.
NZ texty pondělí (Zj 1, 9-20) a úterý (Zj 2, 8-11) jsou pokračováním nedělního 2. čtení. Středeční evangelium (L 12, 4-12) charakterizuje verš „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, a potom již nemají, co by učinili.“ (L 12,12) a koresponduje se statečností Ester.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: