Sobota před 1. nedělí adventní A

Nedělní adventní lekcionář kopíruje s drobnými odchylkami – obvykle o nějaký verš delší perikopa (na 6 místech) – lekcionář římský. Ve všech 3 cyklech (A,B,C) se evangelia 1. neděle týkají Kristova druhého příchodu. Na rozdíl od konce liturgického roku není ukazováno na hrůzy, které budou parusii předcházet, důraz je dáván na radostné očekávání této události. Evangelia 2. a 3. neděle adventní si všímají Kristova Předchůdce a Křtitele Jana, evangelia 4. neděle událostí bezprostředně předcházející narození Páně.

1. neděle adventní A

Nedělní evangelium (Mt 24, 36-44) je oproti římské verzi uvedeno veršem 36: O tom dni a hodině nikdo neví, ani andělé nebes, ani Syn, jenom sám Otec. Parusie je vylíčena jako jednání výlučně boží. Naproti tomu ve 2. čtení (Ř 13, 11-14) je předpokládána lidská součinnost. Podle 1. čtení se Hospodinův den týká všech národů, ale Jeruzalém sehraje rozhodující roli.

Čtení všedních dní rozvíjejí témata nedělních čtení. Evangelia soboty (Mt 24, 1-22) a středy (Mt 24, 23-35) obsahují pasáže předcházející evangeliu nedělnímu (všechny tři perikopy tvořící 24. kapitola Lukáše – představují tzv. „synoptickou apokalypsu“).

Myšlenky nedělního 2. čtení se objevují i v NZ čtení čtvrtku (Jk 4, 1-10), SZ čtení pátku (Gn 6, 1-10), či evangelií soboty a středy.

S nedělním 1. čtením (role Jeruzaléma) resonuje čtvrteční SZ čtení (Da 9, 15-19). SZ čtení ostatních dní spojuje jiné místo záchrany, jiný „Jeruzalém“ a sice Noemova archa – v pátek (Gn 6, 1-10), přímo navazující text v sobotu (Gn 6, 11-22), volná pokračování v pondělí (Gn 8, 8-19) a úterý (Gn 9, 1-17) a ohlas na potopu ve středu (Iz 54, 1-10)
Dobře patrné jsou souvislosti SZ a NZ čtení v pátek a v pondělí.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: