Den večeře Páně (Zelený čtvrtek) ABC

Velikonoční okruh – postní doba, neděle postní doby, Velikonoce, velikonoční Triduum, současné ortodoxní Triduum, velikonoční Triduum dle BCWvelikonoční doba

Velikonoční Triduum utrpení, smrti, přebývání v hrobě a zmrtvýchvstání Ježíše Krista vzniklo v Jeruzalémě ve druhé polovině 4. století. Na základě dobových pramenů je možné rekonstruovat průběh jeho slavení včetně biblických textů, které byly čteny. Jeruzalémské slavení, odehrávající se na místech, kde se vyvrcholení Ježíšova života událo, se stalo vzorem slavení ostatních církví Východu i Západu.

Současný ekumenický lekcionář Tridua vychází z římského. Odchylky nejsou velké. Některá čtení jsou o několik veršů doplněna, některá čtení mají alternativy. Vstupem do Tridua je liturgie připomínající ustanovení večeře Páně slavená ve čtvrtek večer. V pátek odpoledne či večer se vzpomíná na utrpení Páně a jeho smrt na kříži při liturgii, která již podle starověké tradice neobsahuje večeři Páně. Navíc, oproti římské praxi, je zařazena možnost liturgie na Bílou sobotu dopoledne (bez večeře Páně – den spočinutí Páně v hrobě). Triduum vrcholí vigilií velikonoční neděle, slavenou v noci ze soboty na neděli.

Den večeře Páně (Zelený čtvrtek)
1. čtení (Ex 12, 1-4.[5-10].11-14) popisuje ustanovení pesachové hostiny. 2. čtení (1 K 11, 23-26) nejstarší známé ustanovení hostiny Páně. Evangelium (J 13, 1-17.31b-35) Janovu verzi večeře na rozloučenou, při které Ježíš umývá učedníkům nohy.

Homilie Jana Konzala (1991)

Den utrpení Páně (Velký pátek)
1. čtení (Iz 52,13 – 53,12) je 4. písní o božím služebníkovi. 2. čtení z listu Židům o Kristu – veleknězi je možné vybrat ze dvou variant: bud Žd 10, 16-25, nebo Žd 4, 14-16. Pašije jsou navrženy podle Jana (J 18,1 – 19,42)

Den spočinutí Páně v hrobě (Bílá sobota, nikoli vigilie)
1. čtení (Jb 14, 1-14) klade otázku: „Zemře-li muž, ožije snad opět?“ (Jb 14,14). V jiné variantě 1. čtení (Pl 3, 1-9.19-24) stojí: „Způsobil, že bydlím v temnotách jako dávno zemřelí.“ (Pl 3,6) 2. čtení (1 P 4, 1-8) obsahuje: „Vždyť proto bylo evangelium zvěstováno i mrtvým, aby žili podle Boha v Duchu…“ (1 P 4,6). Evangelium popisuje Ježíšův pohřeb ve dvou variantách. Buď Mt 27, 57-66 nebo J 19, 28-42.

Zmrtvýchvstání Páně – vigilie

Gn 1, 1-2.4a stvoření světa podle kněžského kodexu

Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13 potopa

Gn 22, 1-18 obětování Izáka

Ex 14, 10-31; 15, 20-21 průchod Rákosovým mořem – klíčový text vigilie

Iz 55, 1-11 pojďte k vodám

Bar 3, 9-15.32 – 4,4 opustil jsi pramen moudrosti nebo Př 8, 1-8.19-21; 9, 4b-6 chvála moudrosti

Ez 36, 24-28 srdce z masa

Ez 37, 1-14 suché kosti

Sof 3, 14-20 výskej, dcero siónská

Ř 6, 3-11 křest ve smrt i vzkříšení

Mt 28, 1-10 prázdný hrob

Zmrtvýchvstání Páně – ve dne
Během velikonoční doby je zvykem, podle staré tradice, na místo SZ čtení číst ze Skutků. Ekumenický lekcionář tuto zásadu drží, ale zároveň nabízí alternativu.

Jako 1. čtení (Sk 10, 34-43) se čte letniční kázání Petrovo o Ježíšově životě se zřetelem k jeho zmrtvýchvstání. SZ alternativa (Iz 25, 6-9) obsahuje: „Navždy pohltí smrt a Panovník Hospodin sestře slzy z každé tváře.“ 2. čtení (1 K 15, 1-11) obsahuje jedno z nejstarších vyznání víry: „Kristus zemřel za naše hříchy podle Písem, byl pohřben a třetího dne byl vzkříšen podle Písem.“ Může být nahrazeno perikopou Sk 10, 34-43, pokud nebyla čtena jako 1. čtení. Evangelium obsahuje svědectví o prázdném hrobě bud z Jana (J 20, 1-18) či Marka (Mk 16, 1-8). V řadě detailů se verze liší. Např. u Marka odchází Ježíš do Galileje, u Jana zůstává v Jeruzalémě, u Marka přichází ženy ke hrobu když vyšlo slunce, u Jana ještě za tmy, atd.

Zmrtvýchvstání Páně – večer

Této denní hodině odpovídá evangelium o cestě učedníkům do Emauz (24, 13-49). Doplňují jej sváteční texty: 1. čtení (Iz 25, 6-9) „Toto je Hospodin, na něhož jsme očekávali, jásejme a radujme se v jeho záchraně“ (Iz 25,9). 2. Čtení (1 K 5, 6b-8) „Slavme tedy svátek… s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy“ (1 K 5, 8)

Publikováno:
Poslední úprava: