Čtvrtek před 6. nedělí v době postní C
Velikonoční okruh – postní doba, neděle postní doby, Velikonoce, velikonoční Triduum, současné ortodoxní Triduum, velikonoční Triduum dle BCW, velikonoční doba
6. neděle v době postní C
Neděle se též nazývá palmová (u nás květná) či pašijová. Názvy odpovídají klíčovým evangelijním textům neděle: perikopě o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma L 19, 28-40, která se čte v rámci průvodu s palmami či jinými ratolestmi a pašijím L 22,14 – 23,56 nebo v kratší variantě L 23, 1-49, které se čtou v rámci liturgie. Pašijím předchází 1. čtení (Iz 50, 4-9a) – třetí píseň o božím služebníkovi a 2. čtení (Fp 2, 5-11) – hymnus o Kristu.
SZ čtení všedních dní před nedělí připravují na blížící se svátky. Ve čtvrtek (Iz 53, 10-12) se jedná o závěr 4. písně o božím služebníkovi, která se čte celá na Velký pátek. Navazující text v pátek (Iz 54, 9-10) již obsahuje slova naděje. V sobotu (Lv 23, 1-8) je popsáno ustanovení svátku nekvašených chlebů.
NZ perikopy – ve čtvrtek Žd 2, 1-9 a pokračování v pátek (Žd 2, 10-18) vytváří kontext perikop listu židokřesťanům, které se budou číst po neděli a o Velkém pátku. Sobotní evangelium (L 22, 1-13) přibližuje situaci bezprostředně před svátky.
Texty všedních dní Svatého týdne byly obsaženy již v nedělním ekumenickém lekcionáři. Na každý den připadají (podobně jako o nedělích) tři čtení (SZ, NZ a evangelium). SZ čtení jsou voleny písně o božím služebníku z Izaijáše. V pondělí (Iz 42, 1-9) – 1. píseň; v úterý (Iz 49, 1-7) – 2. píseň; ve středu (Iz 50, 4-9a) – 3. píseň; (4. píseň se čte v pátek).
NZ čtení vytváří kontext pátečnímu 2. čtení – Kristus velekněz, Kristus ukřižovaný: v pondělí Žd 9, 11-15; v úterý 1 K 1, 18-31; ve středu Žd 12, 1-3.
Evangelia podle Jana vytváří kontext pátečním pašijím: v pondělí (J 12, 1-11): „šest dní před velikonocemi“ (J 12,1); v úterý(J 12, 20-36): „Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.“ (J 12,24); ve středu (J 13, 21-32): „Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm“ (J 13,31)