7. neděle velikonoční C

Evangelia 1.-3. neděle velikonoční si všímají setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým. 4. neděle je věnována Dobrému pastýři. Evangelia 5.-7. neděle čerpají z Janova evangelia – z Ježíšovy řeči na rozloučenou a Velekněžské modlitby. Novozákonní čtení 2.-7. neděle velikonoční v roce C jsou vzata z Apokalypsy. Některé perikopy této knihy, které nejsou využity o nedělích, jsou zařazeny ve všedních dnech. Namísto starozákonních čtení jsou o nedělích tradičně voleny lekce ze Skutků. Již v nejstarším známém lekcionáři – Arménském, který byl užíván ve 4. st. v Jeruzalémě se v době velikonoční četly kontinuálně Sk.



Čtení týdne ukazují na dějiny poznání Hospodina a jeho slávy. V nedělním evangeliu (J 17, 20-26), které je součástí velekněžské modlitby čteme: „Slávu, kterou jsi mi dal, jsem dal jim, aby byli jedno, jako my jsme jedno“ (J 17,22). 1. čtení (Sk 16, 16-34) popisuje boží zásah a neohrožené chování Pavla a Silase ve vězení, které pomohlo k poznání Hospodina žalářníkovi. 2. čtení (Zj 22, 12-14.16-17.20-21) svědčí o okamžiku plného poznání Boha: „Ano, přijdu brzy.“ (Zj 22,20)

Ve SZ čteních pátku (Ex 33, 12-17) a navazující soboty (Ex 33, 18-23) Mojžíš touží poznat a poznává Hospodinovu slávu.
NZ čtení pátku (Zj 22, 6-9) uvozuje nedělní 2. čtení. V evangeliu soboty (J 1, 14-18) čteme: „Spatřili jsme jeho slávu, slávu…“ (J 1,14).

SZ čtení pondělí (Ex 40, 16-28) a úterý (2 Pa 5, 2-14) referují o truhle smlouvy jako místu setkání s Hospodinem. Ve středu (Ez 3, 12-21) Ezechiel popisuje vidění: „Požehnaná je Hospodinova sláva…“ (Ez 3,12)
NZ text pondělí (Sk 16, 35-40) je pokračováním nedělního 1. čtení. V úterý (Sk 26, 19-29) je popsáno odvážné jednání se světskou mocí podobné jako v nedělení a pondělní perikopě. Král Agripa říká Pavlovi: „Málem bys mě přesvědčil, abych se stal křesťanem.“ (Sk 26,28). Středeční evangelium (L 9, 18-27) reflektuje téma týdne: „když přijde v slávě své…“ (L 9,26)

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: