5. neděle velikonoční C
Velikonoční okruh – postní doba, neděle postní doby, Velikonoce, velikonoční Triduum, současné ortodoxní Triduum, velikonoční Triduum dle BCW, velikonoční doba
Evangelia 1.-3. neděle velikonoční si všímají setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým. 4. neděle je věnována Dobrému pastýři. Evangelia 5.-7. neděle čerpají z Janova evangelia – z Ježíšovy řeči na rozloučenou a Velekněžské modlitby. Novozákonní čtení 2.-7. neděle velikonoční v roce C jsou vzata z Apokalypsy. Některé perikopy této knihy, které nejsou využity o nedělích, jsou zařazeny ve všedních dnech. Namísto starozákonních čtení jsou o nedělích tradičně voleny lekce ze Skutků. Již v nejstarším známém lekcionáři – Arménském, který byl užíván ve 4. st. v Jeruzalémě se v době velikonoční četly kontinuálně Sk.
V nedělním evangeliu (J 13, 31-35) dává Ježíš „nové přikázání, abyste se navzájem milovali“ (J 13,34). I ve 2. čtení (Zj 21, 1-6) ten co sedí na trůnu říká: „Hle, činím všechno nové.“ (Zj 21,5).
V 1. čtení (Sk 11, 1-18) je Petr přiveden k novému způsobu poznání a jednání: má jíst to, co bylo dříve považováno za nečisté, neboť i pohané jsou povoláni.
Čtení čtvrtku (Ez 2,8 – 3,11 a Zj 10, 1-11) pracují s obrazem svitku, který má autor sníst.
Všechna čtení pátku (7, 13-14 a Zj 11,15) a soboty (Da 7,27 a Zj 11, 16-19) zmiňují (nové) království/kralování.
SZ čtení pondělí (1 Sa 20, 1-23.35-42) a úterý (2 Sa 1, 4-27) představují lásku mezi Saulem a Jonatanem. NZ lekce pondělí (Sk 11, 19-26) a úterý (Sk 11, 27-30) přímo navazují na nedělní 1. čtení.
Středeční evangelium (L 10, 25-28) koresponduje s evangeliem nedělním. Tomu odpovídá i ustanovení Zákona (Lv 19, 9-18). Již ve SZ jsou „přikázání lásky“.