Úterý po 23. neděli v mezidobí B – Ž 73, 1-20
1Jak je Bůh dobrý k Izraeli, k lidem čistého srdce! 2Ale já … mé nohy málem uklouzly, mé kroky téměř klopýtly, 3neboť jsem záviděl namyšleným, když jsem viděl, jak se daří ničemům. 4Vždyť nejsou spoutáni, aby směřovali k smrti, jejich tělo je tučné, 5lidské trápení se jich netýká, nebývají postiženi jako ostatní, 6a tak je pýcha jejich náhrdelníkem; násilí je halí jako oděv. 7Jejich oči vystupují z tuku, ukazuje se smýšlení jejich srdce. 8Posmívají se, mluví ve zlém, ve své povýšenosti promlouvají o útlaku. 9Svými ústy směřují proti nebesům a jejich jazyk prochází zemí. 10A tak se jejich lid obrací sem a vybryndá se jim spousta vody. 11Říkají: Což se to Bůh dozví? Což to Nejvyšší pozná? 12Hle, takoví jsou ničemové. Pořád bezstarostně rozmnožují majetek. 13Jistě, zbytečně jsem udržoval své srdce v čistotě a umýval dlaně v nevinnosti! 14Denně dostávám rány — a po ránu pokárání. 15Kdybych řekl: Budu mluvit jako oni, byl bych nevěrný pokolení tvých synů. 16Když jsem přemýšlel, jak to pochopit, připadalo mi to obtížné. 17Až když jsem vstoupil do Božích svatyní, pochopil jsem jejich konec. 18Ano, postavíš je na kluzká místa, necháš je padnout do klamu. 19Jaký děs vyvolají, když náhle zmizí, zahynou hrůzou. 20Panovníku, až se vzbudíš, pohrdneš jejich přeludem jako snem po procitnutí.