Středa po 7. neděli po Zjevení Páně C – Ž 38

²Hospodine, nekárej mě ve svém rozhořčení, ve své zlobě mě nekázni. ³Tvé šípy mě zasáhly a dolehla na mě tvá ruka. ⁴Pro tvé rozhořčení není na mém těle zdravé místo, pro můj hřích není pokoje v mých kostech, ⁵neboť mé viny mi přerostly přes hlavu; (tíží mě jako ohromné břemeno.) ⁶Kvůli mé pošetilosti páchnou a hnisají mé rány. ⁷Jsem velmi sklíčen a pokořen, celý den chodím v nářku. ⁸Mé slabiny jsou zcela zanícené; na mém těle není zdravé místo. ⁹Jsem otupělý a velmi zkrušen; řvu, (neboť mé srdce sténá.) ¹⁰Panovníku, před tebou jsou všechny mé tužby, mé vzdychání není před tebou skryto.¹¹Srdce mi buší, opustila mě síla, ani mé oči už nemají jas. ¹²Moji přátelé i druzi kvůli mé ráně poodstupují a moji blízcí stojí opodál. ¹³ i, kdo usilují o můj život, mi chystají past, ti, kdo si žádají mého zla, promlouvají zkázu a celý den přemítají o zradě. ¹⁴Ale já jsem jako hluchý a neslyším, jako němý, který neotvírá ústa. ¹⁵Ano, jsem jako člověk, který neslyší a v jehož ústech není námitek. ¹⁶Protože čekám na tebe, Hospodine, ty odpověz, Panovníku, můj Bože! ¹⁷Říkám: Ať se nade mnou neradují! Když mi uklouzne noha, budou se nade mnou vytahovat.¹⁸Vždyť mám blízko k pádu, má bolest je ustavičně se mnou. ¹⁹Proto vyznávám svou vinu a hrozím se svého hříchu. ²⁰Mých zdatných nepřátel je bezpočtu; mnoho je těch, kdo mě zrádně nenávidí. ²¹Odplácejí zlem za dobro, protiví se mi za to, že usiluji o dobro. ²²Neopouštěj mě, Hospodine! Bože můj, nevzdaluj se ode mě! ²³Pospěš mi na pomoc, Panovníku, moje spáso!