Středa po 6. neděli velikonoční C – L 2, 25-38

25A hle, v Jeruzalémě byl člověk, který se jmenoval Simeon. Byl to člověk spravedlivý a zbožný, očekávající potěšení Izraele, a Duch Svatý byl na něm. 26Jemu bylo Duchem Svatým zjeveno, že nespatří smrt, dokud neuvidí Pánova Mesiáše. 27Ten přišel v Duchu do chrámu. Když rodiče přinesli chlapce Ježíše, aby s ním učinili podle obyčeje Zákona, 28on si ho vzal do náručí, vzdal chválu, dobrořečil Bohu a řekl: 29„Nyní, Panovníku, podle svého výroku propouštíš svého otroka v pokoji, 30neboť mé oči spatřily tvou záchranu, 31kterou jsi připravil před tváří všech lidí, 32světlo ke zjevení národům a slávu tvého lidu Izraele.“ 33Jeho otec a matka se podivovali nad tím, co bylo o něm mluveno. 34Simeon jim požehnal a řekl Marii, jeho matce: „Hle, on je určen k pádu a povstání mnohých v Izraeli a jako znamení, jemuž bude odpíráno — 35i tvou vlastní duší pronikne meč — aby bylo zjeveno myšlení mnohých srdcí.“ 36A byla tam prorokyně Anna, dcera Fanuelova, z kmene Ašerova. Ta již byla velmi pokročilého věku; s mužem žila sedm let od svého panenství 37a vdovou byla až do svých osmdesáti čtyř let. Neopouštěla chrám, posty a prosbami sloužila Bohu dnem i nocí. 38A v té hodině přistoupila, děkovala Bohu a říkala o něm všem, kteří očekávali vykoupení Jeruzaléma.