Středa po 4. neděli adventní C – L 1, 5-25

⁵Za dnů judského krále Heroda byl jeden kněz, jménem Zachariáš, z oddílu Abiova; měl ženu z dcer Áronových a její jméno bylo Alžběta. ⁶Oba byli spravedliví před Bohem a žili bezúhonně podle všech Pánových příkazů a ustanovení.⁷ Neměli však dítě, neboť Alžběta byla neplodná a oba již byli (pokročilého věku). ⁸Stalo se pak, když v pořadí svého oddílu konal před Bohem kněžskou službu ⁹podle zvyku kněžského úřadu, připadlo na něj losem, aby vešel do Pánovy svatyně a obětoval kadidlo. ¹⁰A v hodinu obětování kadidla se celé shromáždění lidu modlilo venku.¹¹Tu se mu ukázal Pánův anděl, stojící po pravé straně oltáře pro obětování kadidla.¹²Když ho Zachariáš uviděl, rozrušil se a padl na něj strach. ¹³ Anděl mu řekl: „Neboj se, Zachariáši, neboť tvá prosba byla vyslyšena, a tvá žena Alžběta ti porodí syna a dáš mu jméno Jan. ¹⁴A budeš mít radost a veselí a mnozí se budou radovat z jeho narození. ¹⁵Neboť bude veliký před Pánem, vína a opojného nápoje se nenapije a již od lůna své matky bude naplněn Duchem Svatým. ¹⁶A mnohé ze synů Izraele obrátí k Pánu, jejich Bohu. ¹⁷A sám půjde před ním v duchu a moci Eliášově, aby obrátil srdce otců k dětem a neposlušné k smýšlení spravedlivých a přichystal Pánu připravený lid.“ ¹⁸I řekl Zachariáš andělovi: „Podle čeho to poznám? Vždyť jsem stařec a má žena je již pokročilého věku. “ ¹⁹Anděl mu odpověděl a řekl: „Já jsem Gabriel, který stojí před Bohem, a byl jsem poslán, abych k tobě promluvil a oznámil ti tuto radostnou zprávu. ²⁰A hle, budeš němý a nebudeš moci promluvit až do dne, kdy se to stane, protože jsi neuvěřil mým slovům, která se ve svůj čas naplní.“ ²¹Lid čekal na Zachariáše a divil se, že tak dlouho prodlévá ve svatyni. ²²Když vyšel, nemohl k nim promluvit, i poznali, že spatřil ve svatyni vidění. Dorozumíval se s nimi posunky a zůstával němý. ²³I stalo se, že jakmile se naplnily dny jeho služby, odešel (do svého domu.) ²⁴Po těch dnech jeho žena Alžběta otěhotněla, a skrývala se po pět měsíců a říkala: ²⁵„Tak mi učinil Pán ve dnech, v nichž na mne pohlédl, aby odňal mé pohanění mezi lidmi.“