Sobota před 10. nedělí v mezidobí A – Gn 15, 1-20

¹Po těchto událostech se stalo k Abramovi ve vidění Hospodinovo slovo: Neboj se, Abrame, já jsem tvůj štít, tvá přehojná odměna. ²Ale Abram řekl: (Panovníku Hospodine,) co mi chceš dát? Vždyť já odcházím bezdětný a (nárok na můj dům bude mít) damašský Elíezer. ³Abram ještě řekl: Hle, nedal jsi mi potomka, a tak (bude mým dědicem) (potomek mého domu.) ⁴A hle, stalo se k němu Hospodinovo slovo: Ten nebude tvým dědicem, nýbrž ten, kdo vyjde ze tvých beder, bude tvým dědicem. ⁵Vyvedl ho ven a řekl: Jen pohleď na nebesa a spočítej hvězdy, budeš-li je moci spočítat. A řekl mu: Tak bude tvé potomstvo. ⁶I uvěřil Abram Hospodinu a on mu to počítal za spravedlnost. ⁷A řekl mu: Já jsem Hospodin, který jsem tě vyvedl z chaldejského Úru, abych ti tuto zemi dal do vlastnictví. ⁸Odpověděl: Panovníku Hospodine, podle čeho poznám, že ji obdržím? ⁹I řekl mu: Vezmi pro mne tříletou jalovici, tříletou kozu, tříletého berana a hrdličku s holoubětem. ¹⁰Vzal tedy pro něho všechna tato zvířata, rozpůlil je a dal jednu jejich část naproti druhé. Ptáky nerozetnul. ¹¹Dravci se slétali na mrtvoly, ale Abram je odháněl. ¹²A když zapadalo slunce, na Abrama padl hluboký spánek, a hle, padala na něho hrůza a veliká temnota. ¹³A Hospodin Abramovi řekl: S jistotou věz, že tvé potomstvo bude cizincem v zemi, která nebude jejich, a budou tam otročit a budou pokořováni čtyři sta let. ¹⁴Avšak národ, kterému budou otročit, budu soudit a potom vyjdou s velikým majetkem. ¹⁵A ty vejdeš ke svým otcům v pokoji; budeš pohřben v dobrém stáří. ¹⁶Až čtvrtá generace se sem navrátí, protože až potud nebude dovršena vina Emorejců. ¹⁷Pak zapadlo slunce a nastal soumrak, a hle, kouřící pec a ohnivá pochodeň, která prošla mezi těmi díly. ¹⁸V onen den Hospodin uzavřel s Abramem smlouvu slovy: Tvému potomstvu dám tuto zemi od egyptské řeky až k té veliké řece, řece Eufratu, ¹⁹Kénijce, Kenazejce a Kadmónce, ²⁰Chetejce, Perizejce a Refájce, ²¹Emorejce, Kenaance, Girgašejce a Jebúsejce.