Pátek před 33. nedělí v mezidobí A – Zj 16, 8-21

⁸A čtvrtý anděl vylil svou misku na slunce, a bylo mu dáno, aby ožehlo lidi ohněm. ⁹Lidé byli ožehnuti velikým žárem a proklínali jméno Boha, který měl moc nad těmito ranami, ale neobrátili se, aby mu vzdali slávu. ¹⁰Pátý anděl vylil svou misku na trůn šelmy, a její království se zatmělo; lidé se bolestí kousali do jazyka ¹¹a proklínali nebeského Boha pro své bolesti a pro své vředy, ale neodvrátili se od svých skutků. ¹²Šestý anděl vylil svou misku na velikou řeku Eufrat, a její voda vyschla, aby byla připravena cesta králům od východu slunce. ¹³A uviděl jsem z úst draka a z úst šelmy a z úst falešného proroka vycházet tři nečisté duchy jako žáby. ¹⁴Jsou to duchové démonů, činící znamení; vycházejí ke králům celé obydlené země, aby je shromáždili k boji ve veliký den Boha, Všemohoucího. ¹⁵‚Hle, přicházím jako zloděj; blahoslavený, kdo bdí a střeží své šaty, aby nechodil nahý a neviděli jeho nahotu. ‘ ¹⁶I shromáždil je na místo, zvané hebrejsky Harmagedon. ¹⁷Sedmý anděl vylil svou misku na ovzduší, a ze svatyně od trůnu vyšel mocný hlas, který řekl: „Stalo se!“ ¹⁸A nastaly blesky, hlasy a hromy, a nastalo veliké zemětřesení, jaké nebylo, co je člověk na zemi; tak veliké a silné bylo to zemětřesení. ¹⁹A to veliké město se roztrhlo na tři díly a města národů se zřítila. A veliký Babylon byl připomenut před Bohem, a Bůh mu dal číši vína svého planoucího hněvu. ²⁰ Všechny ostrovy zmizely a hory nebyly k nalezení. ²¹Veliké kroupy jako závaží padaly z nebe na lidi; a lidé prokleli Boha pro tu ránu krupobití, protože ta rána byla velmi veliká.