7. neděle po Zjevení Páně C – 1 K 15, 35-38.42-50

³⁵Někdo však řekne: ‚Jak vstanou mrtví?‘ ‚V jakém těle přijdou? ‘³⁶Pošetilý člověče! To, co zaséváš, neobživne, jestliže to neumře. ³⁷A co zaséváš, není to tělo, které má vzniknout, nýbrž holé zrno, například pšeničné nebo nějaké jiné. ³⁸Bůh mu však dává tělo, jak to sám chtěl: každému semeni jeho vlastní tělo. ⁴²Tak je tomu i při vzkříšení mrtvých: Zasévá se v porušitelnosti, vstává v neporušitelnosti; ⁴³zasévá se v potupě, vstává ve slávě; zasévá se v slabosti, vstává v moci. ⁴⁴Zasévá se tělo duševní, vstává tělo duchovní. Je-li tělo duševní, je také tělo duchovní. ⁴⁵Tak je i napsáno: První člověk, Adam, se stal duší živou, poslední Adam Duchem oživujícím. ⁴⁶Ale ne nejprve duchovní, nýbrž duševní, a potom duchovní.⁴⁷ První člověk je ze země, z prachu, druhý člověk [Pán] z nebe. ⁴⁸Jaký je ten pozemský, takoví i ti pozemští; a jaký ten nebeský, takoví i ti nebeští. ⁴⁹A jako jsme nesli podobu pozemského, nesme také podobu nebeskéko. ⁵⁰Toto vám říkám, bratři, že tělo a krev nemůže být dědicem Božího království ani porušitelné nebude dědicem neporušitelného.