10. neděle v mezidobí A – Ř 4, 13-23

¹³Zaslíbení, že bude dědicem světa, se Abrahamovi a jeho potomstvu nedostalo skrze Zákon, nýbrž skrze spravedlnost z víry. ¹⁴Neboť jsou-li dědici ti, kteří jsou jimi ze Zákona, je víra zbytečná a zaslíbení je zrušeno. ¹⁵Zákon působí hněv. Kde však není Zákon, tam není ani přestoupení. ¹⁶Dědictví je proto z víry, aby bylo podle milosti a aby bylo toto zaslíbení platné pro veškeré potomstvo, nejen pro ty, kdo jsou ze Zákona, ale i pro ty, kdo jsou z víry Abrahama, jenž je otcem nás všech, ¹⁷jak je napsáno: ‚Ustanovil jsem tě za otce mnohých národů.‘ Je otcem před tím, jemuž uvěřil, před Bohem, který oživuje mrtvé a povolává to, co není, jako by bylo. ¹⁸On proti naději na základě naděje uvěřil, že se stane otcem mnohých národů podle toho, co je řečeno: ‚Tak bude tvé potomstvo. ¹⁹A neochabl ve víře, ani když mu bylo asi sto let; (ačkoliv pohleděl) na své již umrtvené tělo a na (odumřelé lůno Sářino), ²⁰nezačal v nevěře o Božím zaslíbení pochybovat, ale byl posílen (ve víře), když vzdal slávu Bohu, ²¹a nabyl pevného přesvědčení, že to, co Bůh zaslíbil, je mocen i učinit. ²²Proto mu to také bylo počteno za spravedlnost. ²³To, že mu to bylo počteno za spravedlnost, nebylo však napsáno jen kvůli němu.