Úterý po neděli před svátkem Umučení Jana Křtitele II

1Mak 8, 1-7. 12-18

1Tehdy uslyšel Juda o slávě Římanů, o jejich vojenské moci a o tom, že jednají blahovolně se všemi, kdo se k nim přidají; s těmi, kdo by k nim přišli, uzavírají přátelství, ačkoli sami jsou vojensky mocní.

2Líčili mu jejich války a statečnost, kterou se vyznamenali při dobývání země Galů, jak je ovládli a učinili poplatnými,

3i co udělali v Hispánii, jak se zmocnili tamějších dolů na stříbro a na zlato,

4jak svou chytrostí a vytrvalostí ovládli celé toto území, ačkoli bylo od nich velmi vzdáleno. Jak zničili krále, kteří na ně vytáhli ze vzdálených končin země, a způsobili jim těžké porážky, a jak ti zbývající jim platí každoročně poplatky,

5jak i Filipa a Persea, krále Kitejců, a všechny, kdo se proti nim postavili, potřeli v bitvě a podmanili si je.

6I Antiochos Veliký, král Asie, byl jimi poražen, když proti nim vytáhl do boje, přestože měl sto dvacet slonů, jízdu a válečné vozy i obrovské vojsko.

7Zajali ho živého a uložili mu, aby on i jeho nástupci odváděli veliké poplatky, dávali rukojmí a odstoupili

12Tak se zmocnili království blízkých i vzdálených, jejich jméno budí strach u každého, kdo o nich uslyší.

13Za krále ustanovují, komu sami chtějí pomoci na trůn, a sesazují, koho chtějí; tak veliké moci dosáhli.

14Při tom všem si však ani jeden z nich nenasadí diadém a neoblékne se do purpuru, aby si jím dodal lesku.

15Ustavili si senát a každý den se tři sta dvacet jeho členů radí o všem, co se týká správného chodu věcí a záležitostí všeho lidu.

16Každý rok svěřují vládu jednomu člověku. Ten panuje nad celou zemí a všichni ho poslouchají bez závisti nebo žárlivosti.

17Juda vybral Eupolema, syna Jóchananova, vnuka Kósova, a Jásona, syna Eleazarova, a vyslal je do Říma, aby tam uzavřeli smlouvu o přátelství a spojenectví.

18Chtěli se zbavit svého jha, neboť pozorovali, že království Helénů chce Izraele zotročit.

19Poslové se vydali na cestu a po dlouhém putování přišli do Říma. Vešli do senátu, a když jim bylo uděleno slovo, promluvili:

Ž 37, 10-11. 27-29. 37

10Ještě chvilku a ničema už nebude. Zadíváš se na jeho místo a nebude tam. 11Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje.27Odvrať se od zlého a čiň dobré, a budeš přebývat navěky. 28Neboť Hospodin miluje právo a neopouští své věrné. Navěky je bude střežit. Potomstvo ničemů však bude vyhlazeno. 29Spravedliví obdrží zemi a budou v ní přebývat navěky. 37Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost,

J 1, 23

23Řekl: „Já jsem hlas volajícího v pustině: ‚Vyrovnejte Pánovu cestu‘, jak řekl prorok Izaiáš.“

L 3, 15-18

15Zatímco lid byl plný očekávání a všichni ve svých srdcích rozvažovali o Janovi, není-li snad on ten Kristus, 16řekl na to Jan všem: „Já vás sice křtím vodou, avšak přichází silnější než já, jemuž nejsem hoden rozvázat řemínek u jeho sandálů; on vás bude křtít v Duchu Svatém a ohni. 17V jeho ruce je lopata, aby pročistil svůj mlat a pšenici shromáždil do své sýpky, ale plevy bude pálit ohněm neuhasitelným.“ 18Tak i mnoha jinými slovy napomínaje lid, hlásal dobrou zprávu.