Pondělí po neděli před svátkem Umučení Jana Křtitele II

1Mak 6, 1-17

1Když táhl král Antiochos horskými krajinami, doslechl se, že v Persii je město Elymais, proslulé bohatstvím zlata a stříbra,

2že je tam velmi bohatý chrám, ve kterém jsou zlatem vyšívané látky, pancíře a zbraně, jež tam zanechal makedonský král Alexandr, syn Filipův, který vládl nejprve v Řecku.

3Přitáhl tam a pokusil se město dobýt a vyplenit je, ale utrpěl nezdar. Ve městě se o jeho úmyslech včas dozvěděli

4a postavili se na odpor. Musel ustoupit a s velkým rozhořčením odtáhl odtud do Babylónu.

5Ještě v Persii jej zastihl posel se zprávou, že byla poražena vojska vyslaná do Judska;

6že Lýsiás, který táhl do Judska s velkým vojskem, byl zahnán na útěk a že židé znásobili svou sílu ukořistěnými zbraněmi, oddíly vojska a bohatým lupem, který vzali poraženému vojsku.

7Že v Jeruzalémě zbořili ‚ohavnost‘, kterou postavil na oltáři, a svatyni obehnali vysokými hradbami, jako tomu bylo dříve, a podobně i jeho město Bét-súr.

8Když král uslyšel tyto zvěsti, zděsil se a velmi jím to otřáslo; klesl na lože, schvácen žalem, že se mu z jeho plánů nic nezdařilo.

9Po mnoho dní tak setrvával v hořkém bolu, až ucítil, že se blíží jeho smrt.

10Svolal celou svou družinu a řekl: „Spánek se mi vzdaluje od očí, srdce mi poklesá starostí,

11říkám si v duchu: Do jakého soužení jsem se to dostal a jak velikými útrapami jsem nyní stíhán já, tolik ctěný a milovaný, dokud jsem byl při síle?

12Teď vzpomínám na zlo, které jsem spáchal v Jeruzalémě, kde jsem pobral všechno stříbrné a zlaté nádobí a bez důvodu nařídil vyhladit obyvatele Judska.

13To proto na mne přišlo tohle neštěstí, a já umírám žalem v cizí zemi.“

14Zavolal Filipa, jednoho ze své družiny, a pověřil ho správou nad celým svým královstvím.

15Dal mu svou královskou čelenku, plášť a pečetní prsten a uložil mu starat se o jeho syna Antiocha a dosadit ho jednou na trůn.

16Král Antiochos pak zemřel roku stého čtyřicátého devátého.

17Když se o jeho smrti dozvěděl Lýsiás, ustanovil na jeho místo jeho syna Antiocha, kterého v mládí vychovával a jemuž dal jméno Eupatór.

Ž 18, 24-27. 33. 36-37a ??

24Byl jsem před ním bezúhonný; měl jsem se na pozoru, abych se neprovinil. 25Hospodin mě odměnil podle mé spravedlnosti, podle čistoty mých rukou před jeho zrakem. 26S věrným jednáš věrně, s člověkem bezúhonným bezúhonně. 27Čistému se jevíš čistě a se zvráceným jednáš převráceně. 33Tento Bůh mě odívá silou, on činí mou cestu bezúhonnou. 36Dals mi i štít své spásy. Tvá pravice mě podepírá, tvá mírnost mě zvelebuje. 37Zjednals mi prostor,

J 1, 6

6Objevil se člověk poslaný od Boha, jehož jméno bylo Jan.

Mk, 1, 4-8

4Objevil se Jan, který křtil v pustině a hlásal křest pokání na odpuštění hříchů. 5A vycházela k němu celá judská krajina a všichni jeruzalémští a dávali se od něho pokřtít v řece Jordánu, vyznávajíce své hříchy. 6Jan byl oděn velbloudí srstí a přepásán koženým pásem kolem svých beder a jedl kobylky a polní med. 7Hlásal: „Za mnou přichází někdo silnější než já; nejsem hoden sklonit se a rozvázat řemínek jeho sandálů. 8Já jsem vás křtil ve vodě, ale on vás bude křtít v Duchu Svatém. “