Úterý po 4. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II

Jk 3, 1-12

1Nebuďte mnozí učiteli, moji bratři; víte, že budeme souzeni přísněji. 2Neboť všichni často chybujeme. Kdo nechybuje ve slově, ten je dokonalý muž, schopný držet na uzdě i celé tělo. 3Dáváme-li koňům do huby udidlo, aby nás poslouchali, řídíme tím celé jejich tělo. 4Hle i lodi, ačkoliv jsou tak veliké a bývají hnány prudkými větry, jsou řízeny maličkým kormidlem podle vůle toho, kdo je řídí. 5Tak i jazyk je malý úd, ale honosí se velkými věcmi. Hle, jak malý oheň, a jak velký les zapálí! 6I jazyk je oheň, svět nepravosti; jazyk je mezi našimi údy ten, který poskvrňuje celé tělo, zapaluje běh našeho života a sám je zapalován Gehennou. 7Každý druh zvířat a ptáků, plazů a mořských živočichů bývá krocen a je zkrocen druhem lidským, 8ale jazyk neumí zkrotit nikdo z lidí. Je to nepokojné zlo, plné smrtonosného jedu. 9Jím dobrořečíme Pánu a Otci, a jím také zlořečíme lidem, učiněným podle Boží podoby. 10Z týchž úst vychází žehnání i zlořečení. Moji bratři, tak to nemá být! 11Cožpak chrlí pramen z téhož otvoru vodu sladkou i hořkou? 12Moji bratři, může fíkovník nést olivy nebo réva fíky? Tak ani slaný pramen nevydá sladkou vodu.

Ž 39, 2-3a. 4-5. 6c-7a. 8. 10. 13

2Řekl jsem: Budu střežit svou cestu, abych nezhřešil jazykem. Budu střežit svá ústa náhubkem, dokud bude přede mnou ničema. 3Dočista jsem oněměl, 4Srdce mi v nitru hořelo. Když jsem tesknil, plál ve mně oheň. Pak jsem promluvil svým jazykem: 5Hospodine, dej mi poznat můj konec a jaký je počet mých dnů, ať si uvědomím, jak jsem pomíjivý. 6každý člověk, jakkoli pevně stojí, je jen vánek. 7Jen jako přelud putuje člověk, 8Nuže, v co budu doufat, Panovníku? Mé očekávání se upíná k tobě. 10Oněměl jsem, neotvírám svá ústa, neboť jsi to způsobil ty! 13Vyslyš, mou modlitbu, Hospodine, naslouchej mému volání o pomoc, nebuď hluchý k mému pláči! Vždyť jsem u tebe jen hostem, příchozím, stejně jako moji otcové.

srov. J 8, 12

„Já jsem světlo světa. Kdo mne následuje, nebude chodit ve tmě, ale bude mít světlo života.“

L 18, 35-43

35Stalo se, když se Ježíš přibližoval k Jerichu, že nějaký slepec seděl u cesty a žebral. 36Když uslyšel, že jde kolem zástup, vyptával se, co se to děje. 37Oznámili mu, že tudy jde Ježíš Nazaretský. 38Tu zvolal: „Ježíši, synu Davidův, smiluj se nade mnou!“ 39Ti, kteří šli vpředu, mu přísně domlouvali, aby zmlkl. On však tím víc křičel: „Synu Davidův, smiluj se nade mnou.“ 40Ježíš se zastavil a rozkázal, aby ho k němu přivedli. Když se přiblížil, Ježíš se ho zeptal: 41„Co chceš, abych ti učinil?“ On řekl: „Pane, ať vidím!“ 42Ježíš mu řekl: „Prohlédni! Tvá víra tě uzdravila.“ 43A hned prohlédl, šel za ním a oslavoval Boha. A všechen lid, který to viděl, vzdal Bohu chválu.