Středa po 4. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II
Jk 3, 13-18
13Kdo je mezi vámi moudrý a rozumný? Ať ukáže dobrým způsobem života své skutky v moudré tichosti. 14Máte-li však v srdci hořkou závist a soupeření, nechlubte se a nelžete proti pravdě. 15To není moudrost sestupující shůry, ale pozemská, duševní, démonská. 16Vždyť kde je závist a soupeření, tam je zmatek a kdejaká špatná věc. 17Moudrost shůry je především čistá, potom pokojná, mírná, poddajná, plná milosrdenství a dobrého ovoce, nepochybující, bez přetvářky. 18Ovoce spravedlnosti je v pokoji zaséváno těm, kdo působí pokoj.
Ž 37, 3. 8-9. 11. 18. 27. 37. 39a. 40
3Důvěřuj Hospodinu a čiň dobré; přebývej v zemi a pěstuj poctivost. 8Přestaň se hněvat a zanech zloby, nerozčiluj se, ať se nedopustíš zlého. 9Protože zlovolníci budou vyhlazeni, ale ti, kdo očekávají na Hospodina, ti obdrží zemi. 11Ale pokorní obdrží zemi a budou si užívat množství pokoje. 12Ničema spravedlivému chystá zlo a skřípe proti němu zuby. 13Panovník se mu ale směje, vždyť vidí, že přichází jeho den. 14Ničemové tasí meč, napínají luk, aby srazili chudého a nuzného, aby porazili ty, kdo žijí v upřímnosti. 15Ale jejich meč jim pronikne do srdce a jejich luk bude rozlámán. 16Lepší je málo, které má spravedlivý, než bohatství mnoha ničemů. 17Neboť paže ničemů budou zlomeny, spravedlivé však Hospodin podepírá. 18Hospodin zná dny bezúhonných, jejich dědictví potrvá navěky. 27Odvrať se od zlého a čiň dobré, a budeš přebývat navěky. 37Drž se bezúhonného, hleď na přímého, vždyť pokojným lidem patří budoucnost, 39Spása spravedlivých je od Hospodina, 40Hospodin jim pomáhá a vytrhuje je, vytrhuje je od ničemů a zachraňuje je, neboť v něm hledají útočiště.
srov. J 15, 16a
16Ne vy jste si vybrali mne, ale já jsem si vybral vás a ustanovil jsem vás, abyste vyšli a nesli ovoce a vaše ovoce aby zůstávalo
L 19, 11-27
11Když to lidé poslouchali, Ježíš řekl další podobenství, protože byl blízko Jeruzaléma a oni si mysleli, že Boží království se má objevit ihned. 12Proto řekl: „Jeden urozený člověk odešel do daleké krajiny, aby se ujal kralování a pak se vrátil. 13Zavolal deset svých otroků, dal jim deset hřiven a řekl jim: ‚Hospodařte s nimi, dokud nepřijdu.‘ 14Avšak jeho spoluobčané ho nenáviděli a poslali za ním poselstvo se slovy: ‚Nechceme, aby nad námi tento člověk kraloval.‘ 15A stalo se, když se jako král vrátil, že si dal zavolat ty otroky, kterým svěřil peníze, aby se dověděl, kolik vydělali. 16Přišel první a řekl: ‚Pane, tvoje hřivna vynesla deset hřiven.‘ 17Řekl mu: ‚Výborně, dobrý otroku, protože jsi v nejmenší věci byl věrný, měj pravomoc nad deseti městy.‘ 18Přišel druhý a řekl: ‚Tvá hřivna, Pane, získala pět hřiven.‘ 19Také tomuto řekl: ‚I ty buď vládcem nad pěti městy.‘ 20A přišel jiný a řekl: ‚Pane, hle, tvá hřivna, kterou jsem měl uloženou v šátku, 21neboť jsem se tě bál, protože jsi přísný člověk: bereš, co jsi nedal, a sklízíš, co jsi nezasel.‘ 22Řekl mu: ‚ Podle tvých slov tě budu soudit, špatný otroku. Věděl jsi, že jsem člověk přísný a beru, co jsem nedal, a sklízím, co jsem nezasel. 23Proč jsi nedal mé peníze na stůl směnárníkovi? A já bych si je po příchodu vybral s úrokem!‘ 24A těm, kteří tam stáli, řekl: ‚Vezměte od něho tu hřivnu a dejte tomu, který má deset hřiven.‘ 25Řekli mu: ‚Pane, už má deset hřiven.‘ 26Pravím vám, že každému, kdo má, bude dáno; kdo nemá, tomu bude odňato i to, co má. 27‚Avšak ty mé nepřátele, kteří nechtěli, abych nad nimi kraloval, přiveďte sem a přede mnou je pobijte.‘“