Středa po 5. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II

2Tm 1, 1-12

1Pavel, z Boží vůle apoštol Krista Ježíše podle zaslíbení života, který je v Kristu Ježíši, 2Timoteovi, milovanému synu: Milost, milosrdenství, pokoj od Boha Otce a Krista Ježíše, našeho Pána. 3Děkuji Bohu, jemuž sloužím s čistým svědomím jako moji předkové, když tě neustále připomínám ve svých modlitbách dnem i nocí. 4Vzpomínám na tvé slzy a toužím tě spatřit, abych byl naplněn radostí. 5Připomenul jsem si tu upřímnou víru, která je v tobě; ta nejprve přebývala v tvé babičce Loidě a v tvé matce Eunice a jsem přesvědčen, že přebývá i v tobě. 6Z toho důvodu ti připomínám, abys rozněcoval Boží dar, který je v tobě skrze vzkládání mých rukou. 7Neboť Bůh nám nedal ducha bázlivosti, nýbrž ducha moci a lásky a rozvahy. 8Nestyď se tedy za svědectví našeho Pána ani za mne, jeho vězně, nýbrž spolu se mnou snášej útrapy pro evangelium podle moci Boží; 9on nás zachránil a povolal svatým povoláním ne podle našich skutků, nýbrž podle vlastního předsevzetí a podle milosti, kterou nám daroval v Kristu Ježíši před věčnými časy 10a která se nyní ukázala zjevením našeho Zachránce Krista Ježíše. On zničil smrt a skrze evangelium vyvedl na světlo život a neporušitelnost. 11K tomu jsem já byl ustanoven hlasatelem a apoštolem a učitelem národů. 12Proto také toto snáším, ale nestydím se za to; vím, komu jsem uvěřil, a jsem přesvědčen, že on je mocen ochránit to, co jsem mu svěřil, až do onoho dne.

Ž 139, 1-4. 13-14. 16-18. 23-24

1Pro vedoucího chval. Davidův žalm. Hospodine, tys mě vyzpytoval a znáš mě. 2Ty víš, kdy si sedám a kdy vstávám — už dávno znáš mé úmysly. 3Rozebrals mé putování i mé uléhání a dobře znáš všechny mé cesty. 4Ještě nemám slovo na jazyku — hle, Hospodine, ty už všechno víš. 13Vždyť tys utvořil mé ledví, utkal jsi mě v lůně mé matky. 14Vzdávám ti chválu za to, jak jsem úžasně stvořen — vzbuzuje to bázeň. Tvé dílo je obdivuhodné — má duše to velmi dobře ví. 16Tvé oči viděly můj zárodek a do tvé knihy se zapisovaly všechny dny — utvářely se, nebyl ani jeden z nich. 17A jak vzácné jsou pro mě tvé úmysly, Bože! Jak mnoho jich je! 18Kdybych je chtěl spočítat, je jich víc než písku! Procitnu a již jsem s tebou. 23Vyzpytuj mě, Bože, a poznej mé srdce, zkoumej mě a poznej mé myšlení 24a pohleď, není-li ve mně cesta trápení, a veď mě cestou věčnosti!

srov. Ž 97, 8

8Sijón to slyší a raduje se, dcery judské jásají nad tvými soudy, Hospodine.

L 20, 27-40

27Přišli někteří ze saduceů, kteří popírají vzkříšení, a zeptali se Ježíše: 28„Učiteli, Mojžíš nám napsal, že zemře-li něčí bratr, který má ženu a je bezdětný, aby si tu ženu vzal za manželku jeho bratr a vzbudil svému bratru potomka. 29Bylo tedy sedm bratrů. Oženil se první a zemřel bezdětný. 30Stejně i druhý. 31Také třetí si ji vzal a stejně všech sedm; nezanechali děti a zemřeli. 32Nakonec zemřela i ta žena. 33Komu z nich bude tato žena patřit při vzkříšení? Vždyť všech sedm ji mělo za ženu.“ 34Ježíš jim řekl: „Synové tohoto věku se žení a vdávají. 35Avšak ti, kteří budou uznáni za hodny dosáhnout budoucího věku a zmrtvýchvstání, se nebudou ženit ani vdávat. 36Vždyť již nebudou moci ani zemřít, neboť budou jako andělé a budou synové Boží, jsouce syny zmrtvýchvstání. 37A že mrtví vstávají, ukázal i Mojžíš ‚při keři‘, když nazývá Pána Bohem Abrahamovým, Bohem Izákovým a Bohem Jákobovým. 38Bůh není Bohem mrtvých, ale živých, neboť všichni žijí jemu.“ 39Někteří z učitelů Zákona na to řekli: „Učiteli, dobře jsi to řekl.“ 40A už se ho neodvažovali na nic ptát. 41Řekl jim: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem?