Čtvrtek po 5. neděli po svátku Umučení sv. Jana Křtitele II

2Tm 1, 13-2, 7

13Měj za příklad zdravých slov to, co jsi slyšel ode mne ve víře a lásce, která je v Kristu Ježíši. 14Ten krásný svěřený poklad zachovej skrze Ducha Svatého, který v nás přebývá. 15Víš o tom, že se ode mne odvrátili všichni, kdo jsou v Asii, mezi nimi Fygelos a Hermogenés. 16Kéž Pán prokáže milosrdenství domu Oneziforovu, protože mě často občerstvil a nestyděl se za mé řetězy, 17nýbrž když přišel do Říma, usilovně mě hledal, až mě nalezl. 18Kéž mu Pán dá, aby našel milosrdenství od Pána v onen den. A jak veliké služby mi prokázal v Efesu, víš nejlépe sám. 1Ty tedy, můj synu, posiluj se v milosti, která je v Kristu Ježíši. 2Co jsi ode mne slyšel před mnohými svědky, to svěř věrným lidem, kteří budou schopni vyučit také jiné. 3Snášej spolu se mnou útrapy jako dobrý voják Krista Ježíše. 4Žádný voják ve službě se nezaplétá do záležitostí každodenního života, aby se zalíbil tomu, kdo ho na vojnu najal. 5A stejně i ten, kdo závodí, nebývá ověnčen, nezávodí-li podle pravidel. 6Rolník, který se namáhá, má jako první dostat podíl z úrody. 7Uvažuj o tom, co říkám. Pán ti dá ve všem porozumění.

Ž 78, 1-8. 12. 17. 65a. 70a. 71bc

1Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. 2Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké. 3Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, 4nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. 5Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny, 6aby ho poznalo budoucí pokolení — synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům, 7aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili 8a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný. 12Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. 17Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu. 65Pak Panovník procitl. 70Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad, 71 aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví.

srov. Ř 1, 3-4

3evangelium o jeho Synu, jenž povstal podle těla z potomstva Davidova 4a podle Ducha svatosti byl vzkříšením z mrtvých ustanoven za Syna Božího v moci, evangelium o Ježíši Kristu, našem Pánu.

L 20, 41-44

41Ježíš řekl učitelům Zákona: „Jak mohou říkat, že Kristus je Davidovým synem? 42Vždyť sám David v knize Žalmů říká: ‚Řekl Pán mému Pánu: Seď po mé pravici, 43dokud nepoložím tvé nepřátele za podnož tvých nohou.‘. 44David ho tedy nazývá Pánem; jakpak tedy je jeho synem?“