Středa po 10. neděli po Letnicích II
2Pa 8, 17 – 9, 12
17Tehdy se Šalomoun vydal do Esjón-geberu a do Elótu na břehu moře v edómské zemi. 18Chúram mu poslal po svých otrocích lodě a otroky znalé moře a připluli s Šalomounovými otroky do Ofíru, vzali odtamtud čtyři sta padesát talentů zlata a přivezli králi Šalomounovi. 1Když se královna ze Šeby doslechla zprávy o Šalomounovi, přišla ho do Jeruzaléma vyzkoušet hádankami. Přijela s ohromným majetkem; velbloudi nesli balzámy, množství zlata a drahokamy. Přišla k Šalomounovi a mluvila s ním o všem, co měla na srdci. 2Šalomoun jí odpověděl na všechny její věci; Šalomounovi nebylo nic skryto, na co by jí neodpověděl. 3Když královna ze Šeby viděla Šalomounovu moudrost a dům, který postavil, 4jídlo na jeho stole, sídlo jeho otroků, obsluhu jeho služebníků a jejich oděv, jeho číšníky a jejich oděv i jeho zápalné oběti, které přinášel v Hospodinově domě, byla bez dechu. 5Řekla králi: To, co jsem slyšela ve své zemi o tvých slovech a tvé moudrosti, je pravda. 6Nevěřila jsem jejich zprávám, dokud jsem nepřišla a neviděla jsem to na vlastní oči. Hle, nebyla mi oznámena ani polovina z velikosti tvé moudrosti. Předčil jsi zvěsti, které jsem slyšela. 7Šťastní jsou tvoji muži a šťastní jsou tito tvoji otroci, kteří ti stále slouží a naslouchají tvé moudrosti. 8Ať je požehnán Hospodin, tvůj Bůh, který si tě oblíbil a ustanovil tě na svůj trůn za krále Hospodinu, tvému Bohu. Protože si tvůj Bůh zamiloval Izrael, aby ho navěky upevnil, ustanovil tě nad nimi za krále, abys vykonával právo a spravedlnost. 9Pak dala králi sto dvacet talentů zlata, velké množství balzámů a drahokamů. Již nikdy nebylo přivezeno takové množství balzámu jako dala králi Šalomounovi královna ze Šeby. 10Také Chúramovi otroci a Šalomounovi otroci, kteří přivezli zlato z Ofíru, přivezli algumínové dřevo a drahokamy. 11Král udělal z algumínového dřeva schodiště Hospodinova domu a královského paláce i lyry a harfy pro zpěváky. Nikdy předtím nebylo v judské zemi vidět nic takového. 12Král Šalomoun dal královně ze Šeby všechno, po čem toužila a oč požádala, více nežli ona přinesla králi. Pak se svými otroky odešla
Ž 72, 4-5. 8-9a, 10b-11. 15. 17cd. 18-19
4Bude soudit chudé z lidu, bude spásou synům nuzného — utlačovatele však srazí. 5Budou se tě bát, dokud bude slunce i dokud bude měsíc, po všechna pokolení. 8Bude panovat od moře k moři, od řeky až do končin země. 9Skloní se před ním obyvatelé pouště 10Králové Šeby a Seby budou odvádět tribut. 11Budou se mu klanět všichni králové, všechny národy mu budou sloužit,17Dokud bude slunce, budou si jím žehnat, všechny národy je budou blahoslavit. 18Požehnán buď Bůh Hospodin, Bůh Izraele, jenom on koná divy. 19Ať je navěky požehnáno jeho slavné jméno a celá země ať je plná jeho slávy. Amen i Amen.
srov. Ž 18, 29
29Ty, Hospodine, rozsvěcíš mou lampu. Můj Bůh prozařuje mou temnotu.
L 11, 31-36
31Královna jihu povstane na soudu s muži tohoto pokolení a odsoudí je, protože přišla od končin země, aby uslyšela Šalomounovu moudrost — a hle, zde je někdo větší než Šalomoun. 32Ninivští muži povstanou na soudu s tímto pokolením a odsoudí je, neboť učinili pokání na Jonášovo kázání — a hle, zde je někdo větší než Jonáš.“ 33„Nikdo, když rozsvítí lampu, ji nestaví do skrýše ani pod nádobu, ale na svícen, aby ti, kdo vcházejí, viděli světlo. 34Lampou těla je tvé oko. Je-li tvé oko čisté, i celé tvé tělo je plné světla. Je-li však špatné, i tvé tělo je temné. 35Hleď tedy, ať světlo, které je v tobě, není tmou. 36Jestliže je tedy celé tvé tělo světlé a nemá žádnou část temnou, bude celé tak světlé, jako když tě lampa ozařuje svým jasem.“