Pondělí po 12. neděli po Letnicích II

Neh 1, 5-11

5Řekl jsem: Ach, prosím, Hospodine, Bože nebes, Bože velký a hrozný, který zachovává smlouvu a milosrdenství těm, kdo ho milují a zachovávají jeho příkazy. 6Nechť je tvé ucho pozorné a tvoje oči otevřené, abys slyšel modlitbu svého otroka, kterou se dnes před tebou modlím, ve dne i v noci za syny Izraele, tvé otroky, a vyznávám hříchy synů Izraele, kterými jsme hřešili proti tobě; také já a dům mého otce jsme hřešili. 7Jednali jsme vůči tobě velmi zle; nezachovávali jsme příkazy, ustanovení a nařízení, která jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi. 8Pamatuj, prosím, na slovo, které jsi přikázal svému otroku Mojžíšovi: Jestliže se zpronevěříte, rozptýlím vás mezi národy. 9Když se však navrátíte ke mně, budete zachovávat mé příkazy a plnit je, i kdyby byli vaši zapuzení na konci nebes, shromáždím je odtamtud a přivedu je na místo, které jsem vyvolil, aby tam přebývalo mé jméno. 10Jsou přece tvými otroky a tvým lidem, který jsi vykoupil svou velkou silou a svou mocnou rukou. 11Ach, prosím, Panovníku, nechť je tvoje ucho pozorné k modlitbě tvého otroka a k modlitbě tvých otroků, kteří se chtějí bát tvého jména. Dopřej dnes, prosím, svému otroku úspěch a dej mu dojít slitování před tímto mužem. Byl jsem totiž královským číšníkem.

Ž 65, 2-6

2K tobě směřuje tichá chvála, Bože na Sijónu, tobě splníme slib. 3K tobě, jenž vyslýcháš modlitby, přichází veškeré tvorstvo. 4Naše hříšné záležitosti nás přemohly, ty nás však zprostíš přestoupení. 5Blahoslavený je ten, koho vyvolíš a komu dovolíš, aby přebýval na tvých nádvořích. Sytíme se dobrem tvého domu, tvého svatého chrámu. 6Ve své spravedlnosti k nám promlouváš činy vzbuzujícími hrůzu, Bože, naše spáso, naděje všech končin země i mořských dálav.

srov. 1K 4, 2. 5

2A od správců se nakonec vyžaduje, aby byl každý shledán věrným. 5Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí. A tehdy se každému dostane pochvaly od Boha.

L 12, 42b-48

42A Pán řekl: „Kdo tedy je věrný, rozumný správce, jehož pán ustanoví nad svým služebnictvem, aby jim v pravý čas dával příděl potravin? 43Blahoslavený ten otrok, kterého jeho pán po svém příchodu nalezne, že tak činí. 44Vpravdě vám pravím, že ho ustanoví nade vším svým majetkem. 45Kdyby si však onen otrok řekl ve svém srdci: ‚Můj pán dlouho nepřichází‘, a začal by bít sluhy i služky, jíst a pít a opíjet se, 46přijde pán onoho otroka v den, kdy to nečeká, a v hodinu, kterou nezná, oddělí ho a určí mu díl s nevěrnými. 47Ten otrok, který znal vůli svého Pána, a přece všechno nepřipravil a neudělal podle jeho vůle, bude velmi zbit. 48Kdo ji však neznal a učinil něco, co si zaslouží rány, bude zbit méně. Od každého, komu bylo hodně dáno, bude také hodně vyžádáno, a komu svěřili hodně, od toho budou žádat více.“