Útěcha Božího služebníka – homilie Davida Shina (2. r.)

(Iz 51,1–16; Mt 12,15–21)
Sešli jsme se na novoroční liturgii s texty z Deutero-Izajáše a z Matoušova evangelia. Dnešní bohoslužbu vnímám jako dobrou příležitost k našemu resetu – k novému začátku v novém roce a také k přípravě na nadcházející zkouškové období.
Titul dnešní homilie zní: „Útěcha Božího služebníka.“
Bratři a sestry, když se díváme na dění ve světě i kolem nás, často si přejeme, aby Bůh jednal okamžitě, viditelně a slyšitelně – aby potrestal nespravedlivé a nastolil mír. Dnešní Biblické texty nás však učí, že Bůh jedná jinak, než bychom si přáli nebo představovali. Izrael byl v babylónském zajetí slabý, ohrožený a bez jistoty budoucnosti. Přesto jej Bůh neopustil. Skrze proroka svému lidu připomíná, kým je On sám a kým jsou oni. Když ztrácíme naději, soustředíme se na to, co všechno jsme ztratili. Bůh nás však učí vracet se k otázce identity: kdo jsme a kdo je náš Bůh. I v těch nejtěžších chvílích, kdy se zdá, že naděje je pryč, Bůh skrze své slovo a své služebníky obnovuje svůj lid ve víře a dává mu novou naději.
Když se díváme na tento svět, může se zdát, že mu vládne moc peněz a síly. Nespravedliví si jej podmaňují skrze strach, násilí a okázalé projevy moci. Boží spravedlnost však přichází jinak. Bůh jedná tiše a nenápadně. Jeho vítězství se uskutečňuje skrze Ježíše – toho, který nekřičí ani se nepře, který uzdravuje a nenechává svůj lid na holičkách.
Stejně jako tohoto Ježíše svět nemohl uhasit ani zlomit, tak ani nás – nalomené a slabé ve víře – Bůh neopouští. Naopak: znovu nás utěšuje, uzdravuje, povzbuzuje a podpírá, abychom s novou silou a milostí mohli stát na straně Boží spravedlnosti.
Lidská nespravedlnost je pomíjivá, ale Boží spravedlnost je věčná. Neprojevuje se jen soudem, ale také nápravou a uzdravením Božího lidu. V Boží spravedlnosti a v Ježíši Kristu nacházíme útěchu, protože on nezlomí nalomenou třtinu a nezhasí ani ten nejmenší plamínek víry v nás, když nasloucháme Božímu hlasu.
Než jsem dokončil toto poselství, sám jsem se cítil jako nalomená třtina. Byl jsem vyčerpaný a bez síly cokoli dělat. Útěchu jsem hledal v útěku od reality – v sledování YouTube nebo hraní počítačových her. Při přípravě této homilie jsem si však znovu uvědomil, že jsem se potřeboval ztišit a naslouchat Božímu hlasu. Boží dílo nestojí na mém výkonu ani na dokonalosti služebníka, ale na Ježíšově Jménu. Ze Slova se učím, že pravou útěchu nacházím v Božím Slově a v Boží spravedlnosti, ne v tomto pomíjivém světě.
Bratři a sestry, Písmo nás učí, že spása a vítězství nespočívají v naší síle a výkonu, ale v tom, že se Bohu ve svých slabostech svěříme a necháme se vést Duchem svatým. Kéž v tomto hlučném a zraněném světě rezonuje Ježíšovo Jméno nejsilněji právě ve své tichosti, v lásce a milosti – jako naděje pro všechny národy. Amen.