Pozdrav Pavla Černého při zahájení akademického roku 2024-25, TKT
Vážení přátelé, rád vás zdravím na počátku nového akademického roku. Otevírá se před vámi nové období, kdy budete studovat a skládat ze svého studia počet – zkoušky. Bylo by škoda, kdybyste někdy propadli dojmu, že je škola jako škola. Že je třeba jen něco nastudovat, složit zkoušku a zase to rychle zapomenout a – život jde dál. Tak to není v případě teologie.
Dovolte mi malé ohlédnutí. Přišel jsem na tuto fakultu studovat v roce 1969. Bylo to rok po okupaci Československa sovětskou armádou. Těžko se dnes předává tato okupační zkušenost. Studoval jsem v té době milovanou biologii na Přírodovědecké fakultě UK. Po okupaci jsem viděl mnoho krizí v životě studentů. Někteří utíkali do zahraničí, jiní prožívali různé osobní krize. Bylo to těžké období. Potom se upálil Jan Palach, a brzy po něm Jan Zajíc. Nemohl jsem to vydržet a kladl jsem si otázku, co dělat, kde nabírat vodu života pro sebe i pro druhé. Hledal jsem pomoc právě v teologii, nebo jak říkali naši otcové ve „svatém bohosloví“. Studium teologie mě dál vedlo k reflexi mojí víry, mohl jsem se více vztahovat ke Kristu a řešit různé otázky a vycházet přitom z Písma.
V církvích se stále setkávám s jedním bludem. Někteří říkají – my jsme křesťané, a ne teologové a teologové jsou ti studovaní. To je velký nesmysl. Každý, kdo přemýšlí o Bohu a o své víře, je teolog. Každý křesťan má nějakou teologii. A k té se teprve může přidat teologie odborná, chcete-li akademická. V ní můžeme používat různé nástroje lidské vědy, abychom si věci ujasnili, utřídili, nebo někdy také spíše rozházeli a zkomplikovali. I to má svůj smysl. Při studiu Písma svatého můžeme používat biblické jazyky, lingvistiku, různé hermeneutické přístupy, můžeme studovat patristiku a srovnávat s dnešním teologickým myšlením. Učíme se ze studia církevních dějin, abychom neopakovali chyby minulosti, studujeme dogmatiku, liturgiku, praktickou teologii aj. To vše proto, abychom se dostali hlouběji ke zdroji života. Ježíš Kristus řekl: „Já jsem chléb života“ a když mluvil o vodě, tak připojil „Voda, kterou mu dám, stane se v něm pramenem, vyvěrajícím k životu věčnému.“
Jsem přesvědčen, že studium teologie může být dobrým nástrojem k nabírání vody života. Novozákoník prof. C. H. Dodd v knize „Preaching and its Developments“ rozlišoval mezi dvěma biblickými vrstvami. Jednu označoval jako kérygma – „zvěst“ a druhou jako didaché– „učení“. Pod slovem kérygma chápal křesťanskou zvěst, která je vyhlašována nekřesťanskému světu, a slovem didaché označoval etické instrukce. Toto jeho striktní rozdělování evangelia na kérygma a didaché kritizoval jiný novozákoník William D. Mounce a také anglikánský evangelikální teolog John Stott. Oba poukázali na to, že v Novém zákoně jsou obě slovesa: kéryssein – zvěstovat, kázat a didaskein – vyučovat zaměňována. Když Ježíš např. vyučoval v synagogách a po městech a vesnicích, zároveň hlásal Boží království, a když je psáno, že zvěstoval, tak jeho zvěst obsahovala etické instrukce. Kérygma si můžeme představit jako základ budovy, ale budova není kompletní, pokud na základech nestojí didaché – tedy dům. Obojí patří k sobě.
Podobně to bylo u apoštolů. V raně apoštolském kérygmatu byl velký díl didaché – učení a když apoštolé vyučovali, tak jejich poselství obsahovalo kérygma – zvěst. Obojí je potřebné a dohromady to předává podstatu křesťanství – tedy Mesiáše, našeho Pána a Spasitele.
Teologie pomáhá pronikat k poselství života a naděje. Teologie pomáhá k zakotvení a usměrnění života. Teologie také pomáhá rozbít naši aroganci a pýchu a vede nás k pokoře a k obdivu. A dovolte to poslední. Může se vám
v tomto akademickém roce stát něco, co se stalo apoštolu Pavlovi. Tento apoštol, rabín a později Ježíšův učedník se stal misionářem v pohanském světě. Formuloval a ve svých epištolách sepsal velkou část Nového zákona. Např. v epištole Římanům předal celý soubor křesťanských základů. Jestliže v kapitole 1-11 najdete spíše důraz na zvěstování křesťanských základů, potom v kap. 12-16 najdete důraz na etiku, která vychází z těchto základů. Křesťanská etika není apendix křesťanské zvěsti, ale její součást. Obojí patří neoddělitelně k sobě.
Když známý evangelista dr. Billy Graham mluvil v Londýně k shromážděným 600 pastorům, tak dostal otázku, co by dělal jinak, kdyby začínal svou službu znovu. Řekl tehdy: přijímal bych méně vnějších úkolů a trojnásobně více bych studoval. Příliš jsem kázal a méně studoval. Podobně presbyteriánský pastor z Filadelfie dr. Donald G. Barnhouse řekl: „Kdybych měl pouze tři roky sloužit Pánu, tak bych dva roky strávil studiem a přípravou.“
Ano, některé věci při studiu teologie je třeba překousnout, překonat, přežít. Může to být náročné, těžké, ale jindy se zcela zřetelně otevře Boží požehnání, narazíte na „chléb a vodu života“. Při studiu teologie vás někdy zasáhne paprsek světla. Do života zasvítí Kristus, jeho láska, přijetí, odpuštění, pohlazení, krása… V teologii se tomu někdy říká doxologie – voláte sláva, dobrořečíte a chválíte Boha. Studujete, kopete, hrabete se v Bibli a najednou jste zasaženi podobně jako kdysi sv. Augustin a uslyšíte „tolle, lege“ – vezmi, čti! A vy čtete dál a najednou vám dochází vaše vlastní slova a upadnete do doxologie, podobně jako sv. Pavel v listu Římanům 16,25-27: „Sláva tomu, který má moc upevnit vás ve víře podle mého evangelia a podle zvěsti Ježíše Krista: v ní je odhaleno tajemství, které od věčných časů nebylo vysloveno, nyní je však zjeveno prorockými Písmy a z příkazu věčného Boha stalo se známým mezi všemi národy, aby je poslušně přijali vírou. Jedinému moudrému Bohu buď skrze Ježíše Krista sláva na věky věků. Amen.“
To vám přeji do nového akademického roku, aby při studiu byly chvíle, kdy objevíte něco nového, krásného, úžasného a nebudete moct jinak, než upadnout do doxologie a dobrořečit, chválit. I to patří ke studiu teologie křesťanských tradic.