Nalomený rákos – homilie Karolíny Bergmanové (3. r.)

Mt 12, 15-21

Nalomený rákos, skomírající knot.

Je to ještě vůbec k něčemu? „Vyhoď to a kup nový!“, slyším svůj vnitřní hlas, uvyklý konzumnímu životu.

Ale zkusme se na to podívat jinak!

Rákos je tráva, co roste na vlhkých místech. Nepatří mezi vzácné rostliny. Je vysoká, takže když se do ní opře vítr, snadno se ohýbá na všechny strany. Je dost křehká a každé jednotlivé stéblo se snadno nalomí, i zlomí. 

Můžeme se zamyslet trochu básnicky, že rákos symbolizuje naše lidské životy. Jsme jako on křehcí, zranitelní. Každého z nás může něco nebo někdo docela snadno nalomit. Jsme často také jako rákos nestálí, nepevní, vlající jaksi ve větru – ve svých myšlenkách i rozhodnutích, ve své víře.

Jsme pozváni k novému pohledu. Prorok zvěstuje naději pro nalomený rákos i pro doutnající, možná dohořívající knot. Zvěstuje naději pro každého z nás, kdo je právě nějak zlomený nebo jehož život dohořívá. Zvěstuje naději pro každého, kdo si uvědomuje svou křehkost, nestálost a zároveň konečnost.

Hospodin posílá do našeho světa a do našich životů svého služebníka. Člověka, který patří Bohu a má s Bohem mimořádně blízký vztah. Vybavuje tohoto služebníka Božím Duchem, aby jednal v jeho jménu a svým životem a jednáním zpřítomňoval Boží vůli pro nás lidi.

Boží vůlí je být ve svém služebníku nablízku člověku křehkému, nalomenému, nemocnému. Člověku, kterému se právě vůbec v životě nedaří. Být nablízku i člověku nejistému ve víře, v hledání životní pravdy. Boží vůlí je nedolomit nalomený rákos a neuhasit doutnající knot.