Kázání na Popeleční středu – Adéla Rozbořilová (1. r.)
Iz 58, 1-12
Milí kolegové, spolužáci, vyučující, sestry a bratři,
dnes je Popeleční středa. Je to den, kterým se v západní církvi začíná odpočítávat čtyřicet dní do Velikonoc. Je počátek doby přípravy na Velikonoce. Takový „velikonoční advent“. A Popeleční středa je také jedním z dní nejpřísnějšího půstu. Jenže – jak se správně postit? Nejíst maso, hladovět, pít jen vodu, odříct si televizi? Nebo je to snad jedno? A proč je vlastně pro křesťana dobré, nebo snad dokonce nezbytné, se postit? Může mít půst vůbec nějaký smysl, když moc proměňovat lidská srdce má jen Hospodin?
Izajiáš jde ve svých slovech takříkajíc na dřeň, jeho výroky jsou přímočaré, a také přesně mířené. Na člověka klade Hospodin Izaijášovými slovy dva jasné nároky: jednak má rozevřít okovy, rozvázat jha. Ano, Bůh hovoří o tom, že máme usilovat o osvobození. „Dát ujařmeným volnost“. Ale nemá zcela jistě na mysli jen osvobození fyzické, uplatnění práva na svobodu pohybu, projevu atp. Člověk má – podle Izaijáše – v postu usilovat předně o osvobození duše. Nedokážeme-li se osvobodit od blahobytu a vymožeností tohoto světa, nejsme svobodní. Nedokážeme-li se osvobodit od vlastního ega, nejsme svobodní. Nedokážeme-li se osvobodit od ignorance, bezohlednosti, pokrytectví, svévole, nejsme svobodní. Nejsme svobodní, to znamená nemáme otevřené srdce a mysl k tomu, abychom mohli přijímat našeho Pána. Naše duše je sevřena okovy.
Druhý Izaijášův apel, jímž míří jako ostrou čepelí přímo do našich srdcí, je taktéž přímý a břitký: Cožpak nemáš lámat svůj chléb hladovému, přijímat do domu utištěné, ty, kdo jsou bez příštřeší? Vidíš-li nahého, obléknout ho, nebýt netečný k vlastní krvi? Izaijáš tím míní: K čemu je dobré nejíst maso anebo se trýznit žízní, když nepomůžeme chudákovi ležícímu u našich nohou? Ježíš jasně říká: „Milosrdenství chci, ne oběť.“ Půst není sebespasitelný. Půst není cíl. Aby se člověk správně postil, musí pochopit, že věci se nemění postem, ale skrze půst. Půst nás má osvobodit. Má osvobodit naši mysl od nepravostí, naše smysly od upírání pozornosti ke zbytečnostem, naše srdce od tvrdosti. Když se postím, měl bych mít čistou hlavu a měl bych být otevřen nejen Pánu Bohu, ale i svému okolí. Na otázku, zda má člověk něco aktivně dělat – v tomto případě dodržovat půst – anebo se jen spoléhat na Hospodina, tak dává Izaijáš jednoznačnou odpověď: ano, má se přičinit, ale skrze běžné, neokázalé činy. Podstatou izaijášovského půstu není dělat nějaké speciální, a už vůbec ne okázalé náboženské úkony, ale dělat pořádně, svědomitě a upřímně to, co se týká křesťanské každodennosti.
Právě dnes začíná předvelikonoční postní období. Je to čas, kdy se můžeme soustředit na to, abychom osvobodili své nitro od nepravostí a zbytečností. Je to možnost něco v sobě změnit. Něco v sobě nechat změnit. Eckhart píše: „Kde člověk v poslušnosti vyjde ze svého já a zbaví se svého, tam musí v tomtéž okamžiku nutně vejít Bůh.“
A tak, když se budeme letos nebo jindy postit, až budeme přijímat znamení popelem, mysleme na to, že nás nemá svazovat, ale naopak osvobodit. Abychom mohli osvobozeni od nánosů nepravostí, svévole a malověrnosti přijímat skrze krev Pána Ježíše nový, svobodný život. Osvoboďme své nitro, aby do něj mohl přijít. Amen.