Homilie Ingrid H. Puskajlerové (2. r.) ve středu po Křtu Páně

Téma: Obnova skrze vodu – Iz 41, 14-20; Ž 69, J 1, 29-34

Boží dosvědčování

Tři příběhy; Martina Luthera, Martina Luthera Kinga, Jr. a sv. Terezie z Lisieux nám symbolicky přiblíží slova evangelia; jakým způsobem dosvědčují Boha a co s tím.

V evangeliu jsme si četli: „A Jan vydal svědectví: ,Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm. A já jsem to viděl a dosvědčuji, že toto je Boží Syn.“ (J 1, 33,34)

Martin Luther

V roce 1516 psal M. Luther v dopise augustiniánskému mnichovi Georgu Spenleinovi, jak se ve společnosti „rozmáhá pokušení spoléhat na vlastní skutky“ a on by nerad, aby takovému „mámení“ George podlehl. Luther píše, že kdo spoléhá sám na sebe, Boha nepozná. Nejdříve ať člověk pozná přece lásku křižovaného Ježíše. M. Luther Georgovi píše, jak postupovat. „Říkej Ježíši: ,Ty, Pane Ježíši, jsi mou spravedlností, a já jsem tvůj hřích. Tys přijal, co bylo mé, a dals mi své. Přijal jsi, co jsi nebyl, a darovals mi, co jsem nebyl já.‘“Dále Luther píše: „Kristus totiž přebývá pouze mezi hříšníky. Proto přece přišel z nebe. Přemítej tedy nad jeho láskou, a zakusíš jeho nejsladší útěchu.“

M. Luther dává takhle Gorgovi vlastně návod, jak Ježíše získat přímo pro sebe a recept, jak ho ochutnávat. Když Luther také říká ruku v ruce s Ježíšem, „Tys přijal, co bylo mé, a dals mi své. Přijal jsi, co jsi nebyl, a darovals mi, co jsem nebyl já.‘“, svědčí Luther jaksi obdobně jako svědčí Jan Křtitel o křtu Ježíše (jinde v Bibli) v Janovi 3, 27: „Člověk si nemůže nic přisvojit, není-li mu to dáno z nebe.“

Svátek křtu Páně nám uzavírá čas vánoční. Čas vánoční je ale důležitý čas. Bůh se nám zjevuje v malosti: v chlévě mezi nejchudšími se zjevila Boží sláva, první dary, narodil se malý Ježíšek. A kdo se nechal o Vánocích obdarovat Beránkem Božím, poznává Boha. Jako malá Terezie („Kristova růže a lilie“). Ona svědčí ve svých pamětech. Stalo se to 25. prosince 1886, ve 14 letech, když přišli s rodinou domů, do Buissonnet po půlnoční.

Sv. Terezie z Lisieux

„Naštěstí to byla sladká skutečnost, malá Terezka opět našla duševní sílu, kterou pozbyla, když jí bylo 4 a půl roku, a měla si ji zachovat už navždy! V jediném okamžiku provedl Ježíš dílo, které bych byla nesvedla za 10 let. Spokojil se s mou dobrou vůlí, která mi nikdy nechyběla.“

Takhle se nechala malá Terezka obdarovat. Ona nešla cestou hříchu světa, nespoléhala na vlastní skutky, nenechala se omámit svou vzpourou. O té vánoční noci mluví jako o „noci světla: přestala jsem být dítětem. Přijala jsem Boha silného a mocného.“

Takže polkla všechny lidské úzkosti, strachy, všechny hrůzy, obavy, stesky, všechno pozemsky bezútěšné. Sv. Terezie dosvědčuje, jak ve svém vnitřním životě poznává Boha; najednou jako by prozřela a dostává dar „lásky k bližním“. Ona nedosvědčuje, že Boha nepotřebuje. Ona získala Ježíše pro sebe! Jako opravdového přítele! Ona se s Ježíšem přátelí. Společně konají v dějinách viditelné zázraky, prosto mocné a dobré skutky.

Martin Luther King, Jr.

Americký baptistický kazatel a všude uznávaný občanský aktivista (rovnost a konec rasové diskriminace), M. Luther King, Jr., mluví o tom, kdy jsme zemřeli. Mluví o tom ve svém kázání, které pronesl 5. listopadu roku 1967 a nazval ho „Ale i když ne“. 

„Může vám být 38 let, stejně jako mně. A jednoho dne se před vámi objeví skvělá příležitost a vyzývá vás, abyste se postavili za nějaký velký princip, nějaký velký problém, nějakou velkou věc. A ty to odmítáš udělat, protože se bojíš… Odmítáte to udělat, protože chcete žít déle… Bojíte se, že přijdete o práci, nebo se bojíte, že budete kritizováni nebo že ztratíte svou popularitu, nebo se bojíte, že vás někdo bodne, zastřelí nebo vybombarduje váš dům; takže odmítáte zaujmout stanovisko.

No, můžete pokračovat a žít, dokud vám nebude 90, ale ve 38 jste stejně mrtví, jako byste byli v devadesáti. A zastavení dýchání ve vašem životě je jen opožděným oznámením dřívější smrti ducha.“

M. Luther King, Jr. dosvědčuje Ježíše svou pravou a skutečnou vírou; celoživotní občanskou neposlušností, darem mluvit a oslovovat tisíce lidí. Nikdy se svým veřejným vystupováním nepřestal. Tak jako nepřestal ani Ježíš. A téměř přesně 5 měsíců po kázání těchto slov byl King zastřelen.

Rozhodnout se

Zjevení Páně

Křest Páně neslavíme tady společně jen kvůli události křtu, ale především kvůli zjevení Kristovy osoby. Tady, Duchem, začíná doba zjevení velkého Ježíše. Miminko z Betléma vyrostlo, a malý Beránek se stal velkým, aby se zjevil opět. On se nám dává v Synu a daruje člověku obnovu pro to žít s Ním tady a teď, okamžitě.

Jan Křtitel, když křtil obyčejné lidi, Ježíš byl jedním z těch obyčejných. Postavil se do fronty spolu s ostatními, kteří cítili své nedokonalosti. Svou hříšnost. Když Jan křtil Ježíše v Jordánu, svědčil. „Viděl jsem, jak Duch sestupoval jako holubice z nebe a zůstal na něm.“ Ježíš chtěl, vstoupil do vody, ponořil se, zůstal, aby se nám přiblížil. Oči měl upřené k nebi, zjevil svou slávu. Nebe se rozevřelo, Duch, třetí božská osoba dosvědčuje, sestupuje z rozevřeného nebe a snáší se nad Ježíšem. On dosvědčuje Boha našeho a jediného. Ježíš, který vystupoval z vody, prožil znovu Otcovu lásku. Dostal titul „milovaného Syna“. Po Janovým křtu, ujištěn Otcovou láskou, ztotožnil se božský s lidským. Dosvědčuje. Ježíš začal kázat evangelium.

Buď budeme poslušní svým strachům a dělat věci podle sebe (svého egoismu) a trápit se, anebo v prvním kroku nejdříve s ,dobrou vůlí‘ pracovat v sobě samém; jako říká ještě Izajáš. Vystoupáme lesy na hory, a Bůh nás nenechá mlátit lidskými skutky, Bůh z nás s naší vůlí učiní, jak říká učitel, Pavel Hradilek, „babylonské mlátičky“; okované, nové, z obou stran ostré (jako „červíčka Jákobova hrstko Izraelova učinil Hospodin novým oboustranným mláticím smykem. Budeš mlátit hory.“ Iz 41, 16).

A pak, v druhém kroku zvedneme oči k nebi, narodíme se znovu k něčemu novému. Bůh holubicí ukazuje, zvláštní mocí Duch duši ozáří a voda obnoví. (Jako uschlé stromy, kterým dá Bůh živou vodu, a oni se narodí znovu zelené a další nové a stále zelené a země se obnoví.) Když se nechává ten člověk křtít Duchem, nechce už pít obyčejnou lidskou vodu. Nežízní po lidských skutcích. Prožije obnovu skrze vodu. Vdechněme život nový, který dává jeden a týž Duch svatého Boha. Přijďme k živé vodě, abychom mohli také dosvědčovat Ježíše. Slovy sv. Terezie z Lisieux, poznejme „tajemství svého povolání“.