Homilie Pavla Medka (2. r.)

Vidění nového

Co nám říká text z Izajáše 60, 17-22?

Četli jsme text z proroka Izajáše. Je to obraz, který zachycuje nové poměry v obnoveném Jeruzalémě. A tak čteme o tom, že Jeruzalém má být předmětem zvláštní péče:

• O násilí již nebude slyšet, ani o zkáze a pohromě
• Místo bronzu zlato
• Místo železa stříbro
• Místo dřeva bronz
• Místo kamení železo
• Dohlížitelem bude pokoj
• Nadřízeným bude spravedlnost
• Hradby budou záchranou
• Brány chválou

Čteme taky o zaslíbení: „Nebude ti již slunce za světlo ve dne, ani měsíc pro svou zář ti nebude svítit v noci. Hospodin bude tvým věčným světlem a tvůj Bůh tvou slávou. Tvé slunce již nezapadne a tvůj měsíc se neschová, protože Hospodin bude tvým věčným světlem a dny tvého smutku skončí.“ (Iz 60, 19-20)

Slunce a měsíc byla světla, podle nichž člověk uspořádával čas a tedy život. Mimo jiné i proto různé národy slunce a měsíc uctívali a sloužili jim. V obnoveném Jeruzalémě tedy tím sluncem i měsícem bude sám Hospodin.

A to vše Hospodin udělá ve svůj, pravý čas. A tak Izrael dostal zaslíbení. Dostal „vidění nového“.

Co nám říká text Matouše 9,27-34?

U Matouše čteme, že se za Ježíšem vydali dva slepci. Což je zajímavé, protože obvykle slepý nemůže vést slepého. A jak ta cesta tedy asi vypadala? Možná přesně nevěděli, kde Ježíše je. Nešli úplně na jistotu. Nejspíš šli podle sluchu, podle toho, co ostatní říkali, kde by snad Ježíš mohl být. Možná i někde zabloudili a museli se vrátit. Museli jít znova na tu správnou cestu za Ježíšem. Nevíme, jak to přesně probíhalo. Ale rozhodně vynaložili hodně energie.

A dále čteme, že křičeli: „Smiluj se nad námi, synu Davidův.“ Oslovují Ježíše – „synu Davidův“ – což není obvyklé, protože to je oslovení, které se používá pro očekávání Mesiáše, královského Mesiáše. Prosí o smilování. Chtějí být zbavení svého trápení, svého hendikepu. Chtějí změnu. Chtějí vidět.

„Věříte, že to mohu učit?“, ptá se Ježíš.

Nové vidění pro nás tady a teď

Věříme, že Ježíš může učinit nové věci i pro nás? A jaké? Pro Jeruzalém to byl pokoj a spravedlnost. Pro slepce zrak. Čím procházíme my?

Téma dnešní liturgie je „Nové vidění“. V čem potřebujeme nové vidění my? V jakých oblastech? Pracovních, osobních, rodinných, studijních? Nebo v jiných oblastech?

Potřebujeme změnu motivů, postojů či návyků? Nebo potřebujeme změnit v něčem své smýšlení? Věci přehodnotit? Požádat někoho o odpuštění? Přijmout odpuštění?

Máme pro to víru? Ne, ve smyslu kvantity. Ne ve smyslu míry či velikosti. Není potřeba nějakého velikášství. Jinde v evangeliích Kristus poukazuje na víru pouze o velikosti hořčičného zrnka (Luk 17,6) a jinde poukazuje na to, abychom měli víru – tedy důvěru jako děti. Protože jejich je království nebeské (Mk 10, 13, Mt 19,14). Odvažme se tedy přijít za Bohem jako za Otcem.

Máme pro to důvěru? Nebo jsme již rezignovali? Nacházíme se v postním období. Dva týdny před Velikonocemi, kdy si budeme připomínat ukřižování – tedy smrt i vzkříšení – počátek něčeho nového. Obrazně řečeno: V čem my potřebujeme v sobě umřít, aby se v nás mohlo narodit něco nového?

A také v čem my potřebujeme, aby Ježíš pro nás udělal a nad námi se smiloval?

V čem my potřebujeme „nově přistoupit směle k trnů milosti, abychom došli milosrdenství a nelezli milost a pomoc v pravý čas?“ (Žid 4,16). V čem my potřebujeme „Nově vidět?“

Ať procházíme čímkoliv, máme tu zaslíbení: