Homilie Martiny Lokvencové (2. r.)
Jabok 25. 4. 2024 – Am 7, 9-15; Mk 4, 30-32
Milé sestry, milí bratři,
ve čteních jsme slyšeli o zaslíbených královstvích. V prvním čtení Amos vyřizuje od Hospodina, že Severní Izrael stihne trest za jeho hříšnost. V Severním Izraeli bohatí vykořisťovali chudé, nedodržovali náboženské svátky, a hlavně se neptali na Boží vůli. Byli sami sebou tak jistí. Chovali se tak, jako by nepotřebovali Boha. Pán Bůh se na ně hněvá, a po několika varováních slibuje, že zničí hříšné království pomocí meče, tedy dopustí ničící válku.
Avšak zároveň spolu s trestem slibuje i obnovu Izraele. Slibuje mu nový začátek v požehnané zemi. Nový Izrael se rozšíří o území Edónu, bude zde velká úroda a to, co si lidé vypěstují, bude pro ně. Vína a obilí budou mít dostatek. Bůh vystaví pro Izraelce domy. Toto území se stane jejich vlastí natrvalo. Bůh slibuje krásný, prosperující, úrodný Izrael. Novou šanci pro vyvolený národ. Tedy v prvním čtení jde o zaslíbené království, které si dovedeme představit. Toto království je ideální místo pro život.
V druhém čtení jde ale o jiné zaslíbené království, jde o království Boží. Jenže jak si máme představit království Boží? Sám Ježíš ho sice vyhlašuje, ale vyhýbá se jakýmkoliv popisům. Když mluví o Božím království, používá jen metafory.
V našem dnešním čtení Markova evangelia Ježíš přirovná Boží království k zrnku hořčice. Zrno zasejou do země. Zrno tam čeká, než zaprší. Jakmile se k němu dostane dostatek vody, tak se nabobtná a začnou se v něm odehrávat velké změny. Stane se zázrak. Začne dýchat, začne se uvolňovat zásobní škrob, a ze zrnka začne nejprve vyrůstat malý kořínek a zanedlouho i zelená nadzemní část. Vše proběhne v pořádku, nic rostlinu nezastavilo v růstu a ona vyrostla až do tří metrů. A v jejích lodyhách mají úkryt ptáci. Je tu nový život. Semínko je plné života, rostoucí rostlinka je plná života a v jejích ratolestech hnízdí nebeští ptáci. Musím ještě dodat, že hořčice je v Izraeli užitečný plevel, a plevel vždy ví, jak se co nejlépe udržet na zahradě.
Boží království Pán Ježíš přirovnává k plevelnému zrnku, které záhy vyroste. Tedy k něčemu, o co se člověk nemusí ani moc snažit a co je samo o sobě velmi schopné přežít a rozšířit se. Bůh se sám o zrno postará a dá mu růst. Možná Boží království problikává na tomto světě všude tam, kde zavládne dobro, které plodí další dobro. My jako křesťané jsme se setkali s největším dobrem v evangeliu, v dobré zprávě o životě, smrti i vzkříšení Ježíše Krista. Zrno může představovat zvěst o Bohu, o Ježíši Kristu, kterou vyprávíme ostatním. Někdy stačí jen zasít a čekat. Podobenství nám ukazuje, že Pán Bůh se o ostatní postará a sám dá vyklíčit a vyrůst. My jen trpělivě máme čekat a spoléhat na Hospodinovu moc. Ten má vše ve svých rukách. Bůh pracuje pro spásu celého stvoření a ví, co je pro koho dobré.
Někdy se však stane, že my křesťané chceme práci za Pána Boha udělat sami. Myslíme si, že přesně víme, co je Boží království, a bohužel se neptáme po Boží vůli, stejně jako Izraelci za Ámose. Místo lásky použijeme pro svojí představu Božího království mocenskou autoritu, místo trpělivosti a laskavosti začneme netrpělivě nutit druhého k tomu, co mu nemusí být vlastní. To je jako kdyby hořčičnou rostlinku jsme vytahovali za lístky, aby povyrostla, ale místo toho jí zlomíme. Měli bychom být velmi opatrní na to, abychom neničili Boží práci.
Ještě jeden obraz mě napadá na téma rostoucí rostlinky a Božího království. Toto království začalo růst v našich srdcích ve chvíli, kdy jsme si všimli, že se k nám sklání Bůh a říká nám: „ Ty jsi mé milované dítě. Poslal jsem kvůli Tobě svého Syna na svět.“ V té chvíli v nás začalo růst zrníčko lásky pro Boha a vše se změnilo a stále mění. Tento vztah touží stejně růst a žít jako plevel, užitečný plevel, a přináší nám ochranu a osvěžení.
Pán Ježíš nepopisuje Boží království záměrně. Boží království je něco tak úžasného, že nejde popsat, jen ho lze metaforicky naznačit. Evangelista Marek vypráví, že Ježíš k zástupům mluvil v podobenství a svým učedníkům všechno vykládal. Podle Petra Pokorného Markova zmínka ukazuje, že ti, kteří patří Kristu, mají se ho ptát v modlitbách a číst Písmo, aby se dozvěděli více. Mají hledat význam těchto podobenství.
Kéž mu odpovídáme a žijeme podle Jeho vůle, kéž přijde Jeho království.