Homilie Markéty Ryšavé (3. r.) 25.9.2022 ve Strašicích

L 16, 19-31

Text, který jsme slyšeli je z kategorie PODOBENSTVÍ i proto bude možné chápat jej velmi různými způsoby. Ježíš vypráví příběh ze světa mafiánů, který je mu evidentně dobře znám. I když je řeč o majetku a hospodaření, možná ale nechce vykládat morální poselství. Přemýšlím nad otázkou, proč je nepoctivý správce za rozkrádání pánova majetku pochválen? Četli jsme: „Pán pochválil toho nepoctivého správce, že jednal prozíravě.“

Správce je chválen za prozíravé jednání, za chytrost. Přemýšlí, co s ním bude až bude zbaven správcovství. Chce si zajistit svou budoucnost, a proto jde a jedná. Zavolá si dlužníky – nesnaží se je ukecat, přesvědčit ke spolupráci, nevede vznosné projevy o přátelství a vzájemných zásluhách, ale koná – maže část jejich dluhu. Nebojí se zariskovat. Spoléhá na to, že pomoc, kterou poskytuje dlužníkům svého pána se mu jednou vrátí. A Ježíš to komentuje: „A já vám pravím: I nespravedlivým mamonem si můžete získat přátele.“ A evidentně to nemyslí ironicky. I majetek může být využit za dobrým účelem. Potvrzuje to i další tvrzení: „Synové světa jsou vůči sobě prozíravější navzájem.“ Až majetek pomine bude bohatství k ničemu, ale přátelství – bohatství vztahů – to bude „vstupenka“ na věčnost. Synové světla – ti zbožní, vzdělaní učenci, farizeové mají plnou pusu zbožných řečí, ale skutky? … Nikde.

Kdo je věrný v nejmenší věci, je věrný také ve velké; kdo je v nejmenší věci nepoctivý, je nepoctivý i ve velké.“ Hned poté co je nám jakoby dovoleno užít nespravedlivý mamon k dobrému, nás tento výrok upozorňuje, že je potřeba být ve svém jednání konsistentní. Být věrný v malém i ve velkém a to vždy jednomu pánu. Vlastnění a užívání hmotných statků musí podléhat vyšší autoritě – víře v Boha. „Nemůžete sloužit Bohu i mamonu.

Jak tedy má vypadat ta naše služba Bohu? Ponořme se teď ještě jednou hlouběji do příběhu podobenství. Koho jiného by mohl mít Ježíš na myslí, než svého otce?! Je-li pán z příběhu Bůh, pak my jsme ti nepoctiví správci, špatně hospodaříme a dlužíme Pánu. Jsme propuštěni ze služby. Všichni tady na zemi jednou budeme vyzváni složit účty z našeho hospodaření. Nic nemáme. Nic neumíme. Hospodaříme na pánově tedy božím, vše patří jemu. Co s námi bude až naše služba skončí? Bojíme se budoucnosti.

Správce v příběhu ví, že jeho Pán je bohatý, a tak se pokusí pomocí jeho majetku svou budoucnost zajistit, to je jeho naděje. Ví, že není jediný dlužník svého Pána a rozhodne se učinit dobrodiní a těm dalším část dluhu umazat.

Z modlitby Páně známe „a odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům“ je tam v řečtině stejné slovo, jako v tom podobenství: … dluh. Slovem „dluh“ se tu vyjadřuje, že vztah mezi Bohem a člověkem není v pořádku. Slovo „dluh“ také vyjadřuje, že kořen toho problému leží jen u jednoho z partnerů: u člověka. Vztah mezi Bohem a člověkem je nemocný z té lidské strany… Modlitbu Páně máme společnou se všemi křesťanskými církvemi. Všichni v té modlitbě přiznáváme, že máme dluh. Všichni jsme na tom stejně. Podobenství nás vyzývá k „odpouštění našim viníkům“. Za to pán chválí svého správce! Mafiánský bos by za rozdávání majetku nechválil. Ale Pán Bůh není pozemský pán. To je jiná liga.

Správce dělá to, co může, co je v jeho silách. Skutečnost, že nepřepíše dlužní úpisy až úplně na nulu, svědčí ještě o jiné věci: naše provinění jsou provinění vůči druhým lidem i vůči nám samotným, ale v první řadě provinění vůči Bohu… Můžeme si mnohé vyříkat a vyřešit, co máme mezi sebou. A dělejme to. Ale o odpuštění viny, kterou máme vůči Bohu, rozhoduje Bůh sám. To nemůže rozhodnout člověk, tady lze jen doufat v Boží milost. Lze jen věřit evangeliu, že Bůh už o tom odpuštění rozhodl: v Kristu Ježíši. Ježíš za nás splatil dluh. Stal se naším Vykupitelem. Jednotícím prvkem nás lidí, křesťanů není společný dluh, ale společná spása. Kristus zemřel za naše hříchy a vstal z mrtvých. Díky tomu jsme „uschopněni“ odpouštět dluhy i my. I když naše kapsa je prázdná, my víme o bohatém zdroji. Pánův účet se nedostane do mínusu. Konto Boží lásky je nevyčerpatelné. Bůh to zatáhne za nás. Správce prostředkuje odpuštění, proto je pochválen.

V přísloví čteme „Někdo rozdává a přibývá mu stále, kdežto ten, kdo je skoupý, mívá nedostatek.“ Možná špatné hospodaření správce, z kterého byl obviněn na samém počátku příběhu spočívalo právě v tom hamounění a nerozdávání Božího majetku. Teď na poslední chvíli správce změnil svou strategii a vysloužil si pochvalu.

 „Amen, pravím vám, cokoliv jste učinili jednomu z těchto mých nepatrných bratří, mně jste učinili.“ To je návod na službu, návod pro náš život, návod jak spravovat Boží majetek. Vždyť v bližních je skryt Bůh, jsme zpívali v písni. Nemluvme jen o skutcích lásky, o odpuštění našim viníkům. Konejme! Bez bázně riskujme! Vždyť konto Boží lásky je bezedné. Vděčně a pokorně přijímejme to, co zadarmo dostáváme. A nechme to pronikat mezi lidi dál.

Využito kázání Daniela Matějky

Publikováno:
Poslední úprava: