Středa po 12. neděli po Letnicích II
Neh 4, 1-17
1Když Sanbalat, Tóbijáš, Arabové, Amónci a Ašdóďané uslyšeli, že zacelení jeruzalémských hradeb postoupilo, že se začaly trhliny uzavírat, hrozně se rozzlobili. 2Společně se všichni spikli, že vytáhnou bojovat proti Jeruzalému a způsobí v něm zmatek. 3Nato jsme se modlili ke svému Bohu a postavili jsme proti nim ve dne i v noci stráž na obranu před nimi. 4Juda řekl: Ochabla síla nosičů, je ještě mnoho sutin a my nejsme schopni stavět na hradbách. 5Naši protivníci řekli: Nic nepoznají a nic neuvidí, dokud nepřijdeme mezi ně; zabijeme je a zastavíme tu práci. 6Stalo se, když přišli Judejci, kteří bydleli blízko nich, že nám desetkrát řekli: Ze všech míst, kam se obrátíte, táhnou proti nám. 7Tehdy jsem postavil muže na nejnižších místech za hradbami, na otevřených místech, postavil jsem lid podle čeledí s jejich meči, oštěpy a luky. 8Když jsem viděl, že se bojí, vstal jsem a řekl jsem šlechticům, správcům a ostatnímu lidu: Nebojte se jich! Pamatujte na Panovníka velkého a hrozného, a bojujte za své bratry, za své syny a dcery, za své ženy a domy. 9Když naši nepřátelé uslyšeli, že jsme se to dozvěděli, a že Bůh zmařil jejich plán, vrátili jsme se všichni k hradbám, každý ke své práci. 10Stalo se, že od onoho dne polovina mých služebníků konala práci a polovina jich držela oštěpy, štíty, luky a pancíře. Knížata stála za celým judským domem, 11který stavěl na hradbách. Nosiči břemen nosili takto: Jednou rukou konali práci a jednou drželi oštěp. 12Každý ze stavitelů měl svůj meč připoután na bedrech a stavěli. Trubač na beraní roh byl vedle mě. 13Řekl jsem šlechticům, správcům a ostatnímu lidu: Práce je mnoho, je rozsáhlá a my jsme rozděleni na hradbách, daleko jeden od druhého. 14Na místo, odkud uslyšíte zvuk beraního rohu, tam se k nám shromážděte. Náš Bůh bude bojovat za nás. 15Od východu jitřenky až do vyjití hvězd jsme konali práci, zatímco polovina držela oštěpy. 16V onom čase jsem také řekl lidu: Ať každý se svým služebníkem zůstává přes noc uvnitř Jeruzaléma. Tak nám pomohou v noci jako stráž a ve dne v práci. 17Já ani moji bratři, moji služebníci ani strážci, kteří mě následovali, jsme nesvlékali svůj oděv; každý měl svůj oštěp v pravici
Ž 60, 5-11. 13-14
5Ukázals svému lidu přísnost, dals nám pít vína, až vrávoráme. 6Uložils těm, kdo se tě bojí, aby vyzdvihli korouhev před lukem. Sela. 7Aby byli vysvobozeni ti, které miluješ, zachraň nás svou pravicí, odpověz nám! 8Bůh promluvil ve své svatyni: Budu jásat, rozdělím Šekem, rozměřím údolí Sukót. 9Můj je Gileád, můj je i Manases, Efrajim je přilba mé hlavy a Juda můj palcát. 10Moáb je mé umývadlo, na Edóm hodím svůj sandál. Jen proti mně, Pelišteo, křič! 11Kdo mě přivede do opevněného města? Kdo mě dovedl do Edómu? 13Zajisti nám pomoc proti protivníkům, vždyť lidská záchrana je klamná! 14S Bohem si budeme počínat udatně, on pošlape naše protivníky.
srov. Mt 23, 37; L 19, 44
37„Jeruzaléme, Jeruzaléme, který zabíjíš proroky a kamenuješ ty, kteří jsou k tobě posláni, kolikrát jsem chtěl shromáždit tvé děti, tak jako slepice shromažďuje svá kuřata pod křídla, ale nechtěli jste. 44Srovnají se zemí tebe i tvé děti v tobě a nenechají v tobě kámen na kameni za to, že jsi nepoznalo čas svého navštívení.“
L 12, 54-56
54Říkal také zástupům: „Když uvidíte na západě vznikat oblak, hned říkáte: ‚Přijde prudký déšť.‘ A bývá to tak. 55A když vane jižní vítr, říkáte: ‚Bude horko.‘ A bývá. 56Pokrytci! Vzhled země a nebe umíte rozpoznávat; jak to, že tento čas rozpoznávat neumíte?“