Úterý po 4. neděli po Zjevení Páně C
4. neděle po Zjevení Páně C
Nedělní evangelium (L 4, 21-30) bezprostředně navazuje na evangelium minulé neděle. Všímá si Ježíše jako proroka: „žádný prorok není vítaný ve své vlasti“ (L 4,24). S tím souvisí SZ čtení (Jr 1, 4-10) popisující vyvolení Jeremjáše: „posvětil jsem tě a dal jsem tě za proroka národům“ (Jr 1,5).
Semikontinuální čtení 1 K o nedělích po Zjevení pokračuje velepísní lásky (1 K 13, 1-13).
Čtení všedních dnů jak před nedělí, tak po neděli se týkají různých aspektů prorockého poslání.
SZ čtení před nedělí zmiňují osudy posledních judských králů před zajetím podle 2 Pa. Ve čtvrtek (2 Pa 34, 1-7) je popsána Jóšijášova reforma. V pátek (2 Pa 35, 20-27) Jóšijášova smrt. V sobotu (2 Pa 36, 11-21) konec krále Sidkijáše.
NZ čtení ukazují důsledky prorocké řeči Petra (čtvrtek Sk 10, 44-48), Pavla (pátek Sk 19, 1-10) a Jana Předchůdce (sobota J 1, 43-51).
SZ čtení po neděli představují prorocké konání Eliáše (pondělí 1 Kr 17, 8-16), Elíši/Elizea (úterý 2 Kr 5, 1-15) a Jeremjáše (středa Jr 1, 11-19).
V NZ mluví v pondělí Pavel (1 K 2, 6-16), že se mu dostalo „zjevení skrze Ducha“ (1 K 2,10). V úterý (1 K 14, 13-25) Pavel kritizuje mluvení jazyky (oproti tomu se 2. nedělní čtení týkalo primátu lásky). Ve středečním evangeliu (L 19, 41-44) je paralela mezi zničením Ježíše (v nedělním evangeliu) a zničením Jeruzaléma.