Úterý po 14. neděli v mezidobí A

14. neděle v mezidobí A
Evangelium této neděle (Mt 11, 16-19.25-30) poukazuje, že lidé nechtěli přijmout ani Jana, ani Ježíše. Vymlouvali se argumenty, které si vzájemně odporovaly. Zvěst přijímají pouze „maličtí“. Na podobný rozpor uvnitř nás samých upozorňuje Pavel ve 2. čtení (Ř 7, 15-25a). Děláme to, co nechceme dělat. Zachránit nás může jedině Ježíš.

1. čtení (Gn 24, 34-38.42-49.58-67) o cestě pro Rebeku, nevěstu Izáka představuje samostatné téma. Navazuje na řadu důležitých příběhů Pentateuchu čtených o nedělích po Letnicích. S příběhem souvisí všechna SZ čtení týdne.

SZ čtení dnů před nedělí spojuje postava Izáka. Ve čtvrtek (Gn 25, 19-27) se čte o narození dvojčat Ezaua a Jákoba. V pátek (Gn 27, 1-17) a navazující text sobotu (Gn 27, 18-29) o Izákově Jákobovi.

NZ čtení připravující na neděli obsahují pasáže bezprostředně předcházející nedělnímu 2. čtení (napětí mezi Zákonem a životem v Kristu). Ve čtvrtek (Ř 7, 1-6), v pátek se dokonce částečně překrývá s nedělním čtením. Sobotní evangelium (L 10, 21-24) je chválou maličkých, podobně jako evangelium neděle.

SZ čtení pondělí (Gn 27, 30-46) je věnuje požehnání Izáka Ezauovi. V úterý (Gn 29, 1-14) potkává prchající Jákob Ráchel. Ve středu (Gn 29, 31-35) čteme o synech, která Jákobovi porodila Lea.

NZ čtení z listu Římanům, v pondělí (Ř 1, 18-25) a v úterý (Ř 3, 1-8) uvádí do kontextu nedělní 2. čtení. Středeční evangelium (J 13, 1-17) pasáží „Vy mne nazýváte Učitelem…“ (J 13,13) koresponduje s výzvou nedělního evangelia „… učte se ode mne …“ (Mt 11,29)