Středa po 6. neděli v době postní A

6. neděle v době postní A

Neděle se též nazývá palmová (u nás květná) či pašijová. Názvy odpovídají klíčovým evangelijním textům neděle: perikopě o vjezdu Ježíše do Jeruzaléma (Mt 21, 1-11), která se čte v rámci průvodu s palmami či jinými ratolestmi a pašijím (Mt 26,14 – 27, 66 nebo v kratší variantě Mt 27, 11-54), které se čtou v rámci liturgie. Pašijím předchází 1. čtení (Iz 50, 4-9a) – třetí píseň o božím služebníkovi a 2. čtení (Fp 2, 5-11) – hymnus o Kristu.

SZ čtení všedních dní před nedělí předkládají jakési konkrétní podoby božího služebníka. Ve čtvrtek (1 Sa 16, 11-13) Davida (text se četl též o 4. neděli v postu), v pátek (Jb 13, 13-19) Joba, v sobotu (Pl 3, 55-66) autora knihy Pláč (Jeremiáše?). NZ perikopy – ve čtvrtek Fp 1, 1-11 a v pátek Fp 1, 21-30 vytváří kontext nedělního 2. čtení. Sobotní evangelium (Mk 10, 32-34) popisuje situaci bezprostředně před Ježíšovým vstupem do Jeruzaléma.

Texty všedních dní Svatého týdne byly obsaženy již v nedělním ekumenickém lekcionáři. Na každý den připadají (podobně jako o nedělích) tři čtení (SZ, NZ a evangelium). SZ čtení jsou voleny písně o božím služebníku z Izaijáše. V pondělí (Iz 42, 1-9) – 1. píseň; v úterý (Iz 49, 1-7) – 2. píseň; ve středu (Iz 50, 4-9a) – 3. píseň; (4. píseň se čte v pátek).
NZ čtení vytváří kontext pátečnímu 2. čtení – Kristus velekněz, Kristus ukřižovaný: v pondělí Žd 9, 11-15; v úterý 1 K 1, 18-31; ve středu Žd 12, 1-3.
Evangelia podle Jana vytváří kontext pátečním pašijím: v pondělí (J 12, 1-11): „šest dní před velikonocemi“ (J 12,1); v úterý(J 12, 20-36): „Jestliže pšeničné zrno, které padlo do země, nezemře, zůstává samo. Zemře-li však, přináší mnohý užitek.“ (J 12,24); ve středu (J 13, 21-32): „Když Juda vyšel ven, Ježíš řekl: Nyní byl Syn člověka oslaven a Bůh byl oslaven v něm“ (J 13,31)

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: