Čtvrtek velikonoční A

Evangelia 1.-3. neděle velikonoční si všímají setkání učedníků se Zmrtvýchvstalým. 4. neděle je věnována Dobrému pastýři. Evangelia 5.-7. neděle čerpají z Janova evangelia – z Ježíšovy řeči na rozloučenou a Velekněžské modlitby.
Novozákonní čtení 2.-7. neděle velikonoční v roce A jsou vzata z 1. listu Petrova. Perikopy tohoto listu, které nejsou využity o nedělích, jsou zařazeny v některé všední dny.

2. neděle velikonoční

Spojujícím článkem nedělních čtení je sloveso vidět, resp. nevidět v souvislosti s vírou. Evangelium o (ne)věřícím Tomášovi (J 20, 19-31) vrcholí slovy: „Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili“ (J 20,29). V 1. čtení (Sk 2, 14a.22-32) Petr zmiňuje ve svatodušním kázání Davida, který „viděl do budoucnosti a promluvil o Kristově zmrtvýchvstání“ (Sk 2,31). 2. čtení (1 P 1, 3-9) říká: „Ač jste ho neviděli, milujete ho; ačkoli ho ani nyní nevidíte, věříte v něho“ (1 P 1,8)

SZ čtení všedních dní předcházejících neděli jsou vybrána z Velepísně, která je v židovstvu (od středověku) svátečním svitkem Paschy. Ve čtvrtek Pís 2, 8-15, v pátek Pís 5,9 – 6,3 a v sobotu Pís 8, 6-7.

NZ spojuje navzájem (i s nedělním evangeliem) zkušenost zjevení Zmrtvýchvstalého. Ve čtvrtek (Ko 4. 2-5): „o tajemství Kristovu, pro něž jsem také spoután, abych je učinil zjevným…“ (Ko 4, 3-4), v pátek (1 K 15, 1-11): „zjevil se Kéfovi a potom Dvanácti. Dále se zjevil více než pěti stům bratří…“ (1 K 15, 5-6), v sobotu (J 20, 11-20) zjeveni Marii Magdalské.

SZ čtení dní po neděli se věnují viditelným znamením božího působení. V pondělí (Sd 6, 36-40) Gedeonovu rounu. V úterý (Jon 1, 1-17) a středu (Jon 2, 1-10) znamením proroka Jonáše, který byl „v břiše té ryby tři dny a tři noci“ (Jon 1,17 a 2,1).

NZ čtení pondělka (1 K 15, 12-20) a úterka (1 K 15, 19-28) navazují na páteční čtení. Kristovo zmrtvýchvstání je znamením našeho vzkříšení. Středeční evangelium (Mt 12, 38-42) je novozákonní reflexí proroctví Jonášova.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: