31. neděle v mezidobí A
Obecná charakteristika nedělního lekcionáře v mezidobí cyklu A
Evangelia jsou volena (3.-34. neděle) semikontinuálně z Matouše.
2. čtení jsou vybrána semikontinuálně z 1. listu Korinťanům (2.-8. neděle), Římanům (9.-24. neděle), Filipanům (25.-28. neděle), 1. Tesaloničanům (29.-33. neděle).
1. čtení nabízí semikontinuálně Pentateuch: Genezi (9.-20. neděle); Exodus (21.-29. neděle), Deuteromium (30. neděle), doplněný knihou Jozue (31.-32. neděle) a Soudců (33. neděle). Na 1. čtení je vždy tématicky navázán příslušný žalm.
V nedělním evangeliu (Mt 23, 1-12) Ježíš kritizuje učitele Zákona a farizeje pro rozpor mezi mluvením a činy: „své skutky dělají proto, aby je lidé viděli“ (Mt 23,5). V kontrastu s tím je chování Pavla se spolupracovníky popsané ve 2. čtení (1 Te 2, 9-13): „Vy i sám Bůh jste svědky, jak jsme se svatě, spravedlivě a bezúhonně k vám věřícím chovali“ (1 Te 2,10).
1. čtení (Joz 3, 7-17) popisuje vstup do zaslíbené země – průchod Jordánem.
Ve SZ perikopách celého týdne se čte kniha Jozue. Pasáže čtvrtku (Joz 1, 1-11), pátku (Joz 2, 1-14) a soboty (Joz 2, 15-24) nedělnímu 1. čtení předcházejí. Pasáže pondělí (Joz 4, 1-24), úterý (Joz 6. 1-16.20) a středy (Joz 10, 12-14) po nedělním 1. čtení následují.
NZ čtení před nedělí připravují na nedělní evangelium. Ve čtvrtek (Ř 2, 17-29) čteme: „Ty, který se chlubíš Zákonem, přestupováním Zákona zneuctíváš Boha?“ (Ř 2,23). Páteční čtení (2 P 2, 1-3) se týká falešných proroků. Sobotní evangelium (Mt 23, 13-28) bezprostředně navazuje na evangelium nedělní.
NZ čtení po neděli doplňují 2. nedělní čtení. Pondělní (1 Te 2, 13-20) přímo navazuje. Úterní (Sk 13, 1-12) svědčí o jiném bezúhonném působení Pavla s Barnabášem. Tematice nedělního evangelia odpovídá i evangelium středy (Mt 15, 1-9).