Zmrtvýchvstání Páně B – 10020 2. čtení Gn 7, 1-5.11-18; 8, 6-18; 9, 8-13

1Když se lidé začali na zemi množit a rodily se jim dcery, 2synové Boží viděli, že lidské dcery jsou hezké, a brali si za ženy všechny, které si přáli. 3A Hospodin řekl: Můj duch nebude v člověku přebývat navěky, protože je tělo. Jeho dnů bude sto dvacet let. 4V oněch dnech byli na zemi obři — a také potom, když synové Boží vcházeli k lidským dcerám a ty jim rodily; to jsou ti dávní hrdinové, věhlasní muži. 5I viděl Hospodin, jak mnoho je na zemi lidského zla a že všechno zaměření úmyslů jejich srdce je napořád jenom zlé. 11Země však byla před Bohem zkažená; země byla plná násilí. 12Bůh hleděl na zemi, a hle, byla zkažená, protože všechno tvorstvo na zemi pokazilo svou cestu. 13I řekl Bůh Noemu: Přede mne přišel konec všeho těla, protože země je plná jejich násilí. Hle, zničím je spolu se zemí. 14Udělej si archu z goferového dřeva. V arše udělej komůrky a vysmol ji smolou zevnitř i zvnějšku. 15A udělej ji takto: Délka archy bude tři sta loket, její šířka padesát loket a její výška třicet loket. 16U archy udělej světlík a ukonči ho loket odshora. Vchod archy umísti v jejím boku a udělej v ní dolní, druhé a horní podlaží. 17A hle, já přivedu potopu, vody na zemi, abych zničil pod nebem všechno tvorstvo, v němž je duch života. Všechno, co je na zemi, zahyne. 18Ale s tebou ustanovím svou smlouvu. Vejdeš do archy ty a s tebou tvoji synové, tvá žena i ženy tvých synů. 6A po čtyřiceti dnech Noe otevřel v arše okno, které udělal, 7a vypustil havrana, který odlétal a vracel se, dokud voda ze země nevyschla. 8Pak vypustil holubici, aby viděl, zda voda ustoupila z povrchu země. 9Ale holubice nenalezla pro svou nohu místo odpočinku a vrátila se k němu do archy, protože voda ještě byla na povrchu celé země. Vztáhl ruku, vzal ji a přinesl ji k sobě do archy. 10Dychtivě čekal ještě dalších sedm dní a znovu z archy vypustil holubici. 11Holubice se k němu k večeru vrátila, a hle, v zobáku měla čerstvě utržený olivový list. Noe poznal, že voda ze země ustoupila. 12Čekal ještě dalších sedm dnů a vypustil holubici, ale již se k němu znovu nevrátila. 13V šestistém prvém roce života Noeho v prvním dni prvního měsíce voda ze země začala osychat. Noe sundal příkrov archy a viděl, hle, povrch země osychal. 14Ve druhém měsíci, ve dvacátém sedmém dni měsíce země vyschla. 15I promluvil Bůh k Noemu: 16Vyjdi z archy ty a s tebou tvá žena i tvoji synové a ženy tvých synů. 17Vyveď s sebou všechno živé, co je s tebou ze všeho tvorstva: ptactvo, dobytek a všechny plazy pohybující se na zemi; ať se na zemi hemží, rozplodí se a rozmnoží se na zemi. 18A Noe vyšel a s ním jeho synové, jeho žena i ženy jeho synů. 8A Bůh řekl Noemu a s ním jeho synům: 9Hle, já ustanovuji svou smlouvu s vámi a s vaším potomstvem po vás 10a s každou živou duší, která je s vámi, s ptactvem, s dobytkem a s veškerou zemskou zvěří s vámi; ode všech, kdo vyšli z archy, po všechnu zvěř země. 11Ustanovuji s vámi svou smlouvu, že již nevyhladím všechno tvorstvo vodami potopy a že už nebude potopa, která by zničila zemi. 12A Bůh řekl: Toto je znamení smlouvy, kterou kladu mezi sebe a vás i každou živou duši, která je s vámi, pro věčné generace. 13Na oblak jsem dal duhu, která bude znamením smlouvy mezi mnou a zemí.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: