Úterý po Trojici A – Jb 39, 13-25

13Křídlo pštrosice vesele mává; je to snad čapí peruť s peřím? 14Vždyť svá vejce nechává na zemi, dává je zahřívat na hlíně. 15Zapomíná, že je může rozmáčknout noha, pošlapat polní zvěř. 16Se svými mláďaty zachází tvrdě, jako by jí nepatřila, beze strachu z marnosti své námahy, 17protože Bůh jí odepřel moudrost a nedal jí podíl na rozumnosti. 18Když se vymrští do výše, vysmívá se koni a jeho jezdci. 19Dáš snad koni udatnost, oblékneš snad hřívou jeho šíji? 20Naučíš ho snad skákat jako kobylku? Z jeho majestátního frkání jde hrůza. 21V údolí hrabe nohama a raduje se ze své síly, vytáhne vstříc zbraním. 22Vysmívá se strachu, neděsí se a neustoupí před mečem. 23Toulec chřestí proti němu, kopí a srpáč se blyští. 24S duněním a burácením dusá zemi, nedá se zadržet, když zazní zvuk beraního rohu. 25Kdykoli sytě zazní beraní roh, spokojeně zařehtá, zdálky větří boj, hromování velitelů a válečný pokřik.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: