Úterý po Letnicích B – 1 K 12, 12-27

¹²Neboť jako tělo je jedno, ač má mnoho údů, a všechny údy jednoho těla, ačkoli je jich mnoho, jsou jedno tělo, tak i Kristus. ¹³Neboť v jednom Duchu jsme my všichni byli pokřtěni v jedno tělo, ať Židé nebo Řekové, ať otroci nebo svobodní, a všichni jsme z jednoho Ducha dostali napít. ¹⁴Vždyť také tělo není jeden úd, nýbrž mnoho údů. ¹⁵Kdyby noha řekla: ‚Protože nejsem ruka, nepatřím k tělu ‘, nepatří snad proto k tomu tělu? ¹⁶A kdyby řeklo ucho: ‚Protože nejsem oko, nepatřím k tělu‘, nepatří snad proto k tělu? ¹⁷Kdyby celé tělo bylo jen oko, kde by byl sluch? Kdyby celé tělo bylo jen ucho, kde by byl čich? ¹⁸Ale Bůh umístil údy: každý z nich v těle umístil tak, jak chtěl. ¹⁹Kdyby bylo všechno jedním údem, kde by bylo tělo? ²⁰Je mnoho údů, ale jedno tělo. ²¹Oko však nemůže říci ruce: ‚Nepotřebuji tě,‘ ani hlava nemůže říci nohám: ‚Nepotřebuji vás.‘ ²²Naopak ty údy těla, které se zdají být slabší, jsou nezbytné. ²³A části těla, které pokládáme za méně čestné, obklopujeme zvláštní ctí a našim neslušným částem dáváme tím větší slušnost, ²⁴což naše slušné údy nepotřebují. Ale Bůh sestavil tělo tak, že tomu potřebnému dal zvláštní čest,