Úterý po 8. neděli po Zjevení Páně A – Ž 104
1Dobrořeč, má duše, Hospodinu! Hospodine, můj Bože, jsi velmi veliký! Oblékls nádheru a důstojnost. 2Halíš se světlem jako pláštěm, roztahuješ nebesa jako stanovou plachtu. 3Na vodách kladeš trámy svých komnat, z oblaků si činíš vůz, vznášíš se na perutích větru. 4Činíš si z větrů své posly, své služebníky z planoucího ohně. 5Založil zemi na základech — nepohne se na věky věků. 6Hlubinu jsi přikryl jako pláštěm, nad horami stály vody. 7Před tvými hrozbami utíkaly, před hřmotem tvého hromobití se v hrůze rozprchly. 8Vystoupila pohoří, vody klesly do údolí, do míst, která jsi jim určil. 9Vymezils jim hranice, které nepřekročí. Nevrátí se, aby zaplavily zemi. 10Posíláš prameny do potoků, jež tečou mezi horami, 11napájejí všechnu polní zvěř; divocí oslové tu tiší žízeň. 12Sídlí u nich nebeské ptactvo, štěbetá mezi listovím. 13Ze svých komnat zavlažuješ hory, země se sytí ovocem tvého díla. 14Dáváš vyrůst trávě pro dobytek a rostlinám, které pěstuje člověk, aby ze země vydobyl potravu. 15I víno, které dává radost lidskému srdci, takže se tvář olejem, leskne i chléb, jenž posilňuje lidské srdce. 16Sytí se i Hospodinovo stromoví, libanonské cedry, které zasadil. 17Hnízdí na nich ptactvo; čáp má domov na cypřiších. 18Vysoká pohoří patří kozorožcům, skály jsou útočištěm pro damany. 19Učinil jsi měsíc k určování času, slunce ví, kdy zapadnout. 20Navodíš tmu, nastane noc. V ní se hemží všechna lesní zvěř. 21Mladí lvi řvou po kořisti a žádají od Boha svou potravu. 22Vzchází slunce — stahují se a uléhají do svých doupat. 23Člověk vychází ke svému dílu a ke své službě až do večera. 24Jak mnohá jsou tvá díla, Hospodine! Všechna jsi je moudře učinil. Země je plná tvých tvorů. 25Hle moře, velké a široširé — tam se toho hýbe! Bezpočet živočichů malých i velikých. 26Plují tam lodě — i livjátán, kterého jsi vytvořil, aby ses z něj radoval. 27Ti všichni vzhlížejí k tobě, že jim dáš potravu ve svůj čas. 28Dáváš jim, a oni si berou, otvíráš svou ruku a sytí se dobrem. 29Když skryješ svou tvář, děsí se, když jim odejmeš ducha, hynou a navracejí se v prach. 30Když posíláš svého ducha, jsou stvořeni. Tak obnovuješ tvář země. 31Kéž Hospodinova sláva trvá věčně! Kéž se Hospodin raduje ze svého díla! 32Pohlédne na zemi a ta se roztřese, dotkne se hor a vzplanou. 33Budu zpívat Hospodinu po celý svůj život, budu opěvovat svého Boha, dokud budu. 34Kéž ho mé promlouvání potěší — já se raduji v Hospodinu! 35Kéž hříšníci vyhynou ze země, kéž už ničemové zmizí! Dobrořeč, má duše, Hospodinu. Haleluja!