Úterý po 6. neděli po Zjevení Páně C – 2 K 1, 12-19

¹² Neboť toto je naše chlouba: svědectví našeho svědomí, že jsme si na světě — a obzvláště mezi vámi — počínali v prostotě a Boží upřímnosti, ne v tělesné moudrosti, nýbrž v Boží milosti.¹³ Neboť vám nepíšeme nic jiného, než co čtete a také chápete, a doufám, že dokonale pochopíte, ¹⁴ jako jste nás už i zčásti pochopili, že jsme vaší chloubou, tak jako i vy naší v den [našeho] Pána Ježíše.¹⁵ V této důvěře jsem k vám chtěl už dříve přijít, abyste dostali dvojí milost, ¹⁶ a skrze vás projít do Makedonie a z Makedonie opět přijít k vám a od vás být vypraven do Judska.¹⁷ Když jsem tedy toto chtěl, jednal jsem snad lehkovážně? Nebo snad to, co zamýšlím, je podle těla, takže ‚ano, ano‘ u mne znamená zároveň ‚ne, ne‘?¹⁸ Bůh je však věrný, takže naše slovo k vám není ‚ano‘ i ‚ne‘.¹⁹ Neboť Boží Syn, Ježíš Kristus, který byl mezi vámi skrze nás vyhlášen — mnou, Silvanem a Timoteem — nebyl ‚ano‘ i ‚ne‘, nýbrž v něm se uskutečnilo ‚ano‘