Úterý po 5. neděli po Zjevení Páně A – 2 K 4, 1-12

¹Když tedy máme tuto službu podle milosrdenství, kterého se nám dostalo, neochabujeme, ²ale odřekli jsme se věcí ukrývaných kvůli hanbě a nepočínáme si chytrácky ani nepřekrucujeme slovo Boží, nýbrž zjevováním pravdy se představujeme každému lidskému porozumění před Bohem. ³Je-li však naše evangelium zahaleno, je zahaleno těm, kteří hynou. ⁴Jim, nevěřícím, bůh tohoto věku oslepil myšlení, aby jim nevzešlo světlo (evangelia slávy) Krista, jenž je obrazem Božím. ⁵Neboť nehlásáme sami sebe, nýbrž Ježíše Krista, Pána, a sebe jako vaše otroky pro Ježíše. ⁶Neboť Bůh, který řekl: ‚Z temnoty ať zazáří světlo,‘ zazářil v našich srdcích, (aby osvítil lidi poznáním) Boží slávy v osobě Ježíše Krista. ⁷Tento poklad máme však v hliněných nádobách, aby přemíra té moci byla (z Boha), a ne z nás. ⁸Ve všem jsme sužováni, ale nejsme vháněni do úzkých; býváme v nejistotě, ale nejsme zoufalí; ⁹jsme pronásledováni, ale nejsme opouštěni; jsme sráženi, ale nejsme ničeni. ¹⁰Stále nosíme na svém těle Ježíšovo umírání, aby byl na našem těle zjeven i Ježíšův život. ¹¹Neboť my, kteří žijeme, jsme pro Ježíše stále vydáváni na smrt, aby i život Ježíšův byl zjeven na našem smrtelném těle. ¹²Takže v nás působí smrt, kdežto ve vás život.