Úterý po 4. neděli po Zjevení Páně C – 1 K 14, 13-25

¹³ Proto kdo mluví jazykem, ať se modlí, aby mohl také vykládat.¹⁴ Neboť když se modlím jazykem, můj duch se modlí, avšak má mysl je bez užitku.¹⁵ Co tedy? Budu se modlit duchem, ale budu se modlit i myslí; budu zpívat chvály duchem, ale budu zpívat chvály i myslí.¹⁶ Neboť kdybys dobrořečil jen duchem, jak by mohl (přítomný prostý člověk) k tvému díkůvzdání říci ‚Amen‘, když neví, co říkáš?¹⁷ Ty sice dobře děkuješ, ale ten druhý tím není budován. ¹⁸ Děkuji Bohu, že mluvím jazyky více než vy všichni;¹⁹ ale v církvi — abych poučil i druhé — chci raději promluvit pět slov svou myslí než deset tisíc slov v jazyku.²⁰ Bratři, ve svém myšlení nebuďte jako děti; ve zlém buďte jako nemluvňata, ale v myšlení buďte dospělí. ²¹ V Zákoně je napsáno: ‚Jinými jazyky a rty cizinců budu mluvit k tomuto lidu, ale ani tak mě nebudou poslouchat,‘ praví Pán.²² Jazyky nejsou tedy znamením pro věřící, nýbrž pro nevěřící, proroctví však není pro nevěřící, nýbrž pro věřící.²³ Když by se tedy sešel celý sbor a všichni by mluvili jazyky, a vešli by prostí lidé nebo nevěřící, cožpak neřeknou, že blázníte? ²⁴ Ale když budou všichni prorokovat a vejde někdo nevěřící nebo neznalý, bude ode všech usvědčován a ode všech souzen.²⁵ Budou se odhalovat skryté věci jeho srdce, a tak padne na tvář, pokloní se Bohu a vyzná: ‚Vskutku, mezi vámi je Bůh!‘