Úterý po 32. neděli v mezidobí C – 2 J 1-13

1 starší píšu vyvolené paní a jejím dětem, které miluji v pravdě– a nejen já, nýbrž všichni, kteří poznali pravdu –, 2a to pro pravdu, která zůstává v nás a bude s námi na věčnost. 3Bude s námi milost, milosrdenství a pokoj od Boha Otce a od Pána Ježíše Krista, Syna Otcova, v pravdě a lásce. 4Velice jsem se zaradoval, že jsem mezi tvými dětmi nalezl takové, které chodí v pravdě podle přikázání, které jsme dostali od Otce. 5A nyní tě prosím, paní — ne že bych ti psal nové přikázání, nýbrž to, které jsme měli od počátku –, abychom milovali jedni druhé. 6A to je ta láska: abychom chodili podle jeho přikázání. To je to přikázání, o kterém jste od počátku slyšeli, že v něm máte chodit. 7Neboť do světa vyšli mnozí svůdci, kteří nevyznávají Ježíše Krista přicházejícího v těle; každý takový člověk je svůdce a antikrist. 8Dávejte si pozor, abyste nepřišli o to, na čem jsme pracovali, ale abyste dostali plnou odměnu. 9Každý, kdo zachází dále a nezůstává v učení Kristově, nemá Boha; kdo zůstává v učení Kristově, má i Otce i Syna. 10Přichází-li někdo k vám a nepřináší toto učení, nepřijímejte ho do domu ani ho nezdravte; 11kdo ho zdraví, má účast na jeho zlých skutcích. 12Ačkoliv vám mám mnoho co psát, nechtěl jsem to učinit prostřednictvím papíru a inkoustu.Ale doufám, že se k vám dostanu a promluvím s vámi tváří v tvář, aby naše radost byla úplná. 13Pozdravují tě děti tvé vyvolené sestry. Amen.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: