Úterý po 32. neděli v mezidobí A – Ž 78

1Lide můj, naslouchej mému poučení, nakloňte ucho k řeči mých úst. 2Otevřu ústa v příslovích, vypovím hádanky dávnověké. 3Co jsme slýchali a pochopili a o čem nám naši otcové vyprávěli, 4nezatajíme jejich synům. Budoucí generaci budeme vypravovat o Hospodinových chvályhodných skutcích, o jeho síle a jeho divech, které učinil. 5Ustanovil svědectví v Jákobovi, v Izraeli vydal zákon a přikázal našim otcům, aby s ním seznamovali své syny, 6aby ho poznalo budoucí pokolení — synové, kteří se jim narodí. Ti povstanou a budou to vyprávět svým synům, 7aby složili svou důvěru v Boha, nezapomínali na Boží činy, jeho příkazy střežili 8a nebyli jako jejich otcové, pokolení umíněné a vzpurné, pokolení nestálého srdce, jehož duch nebyl Bohu věrný. 9Efrajimci, vyzbrojení lukostřelci, se v den bitvy obrátili. 10Nedbali na Boží smlouvu, odmítli žít podle jeho zákona. 11Zapomněli na jeho činy, na jeho divy, které jim ukázal. 12Před jejich otci činil divy v egyptské zemi, na sóanském poli. 13Rozpoltil moře a provedl je, postavil vody jako hráz. 14Ve dne je vedl skrze oblak a celou noc skrze ohnivé světlo. 15Rozpoltil skály v pustině a napojil je jako z velkých hlubin. 16Vyvedl bystřiny ze skály a dal jim rozlít se jako vodní proudy. 17Oni však proti němu dále hřešili, ve vyprahlé zemi se vzpírali Nejvyššímu 18a ve svých srdcích Boha pokoušeli — žádali si potravu podle svých choutek. 19Mluvili proti Bohu a říkali: Což může Bůh prostřít stůl v pustině? 20Hle, udeřil do skály a vytryskla voda a rozlily se proudy. Což ale může dát i chléb? Což opatří i maso pro svůj lid? 21Hospodin to slyšel a rozhněval se. Tu se rozpálil oheň proti Jákobovi a proti Izraeli vzplanul hněv, 22protože nevěřili Bohu a nedoufali v jeho spásu. 23On však přikázal oblakům nahoře, otevřel nebeské brány 24a seslal na ně manu k jídlu, dal jim nebeské zrno. 25Lidé jedli chléb vznešených. Seslal jim potravy do sytosti. 26Nechal na nebi vát východnímu větru, svou mocí přivedl i vítr jižní. 27Seslal na ně masa jako prachu a okřídleného ptactva jako mořského písku. 28Nechal je padat do jejich tábora, kolem jejich příbytků. 29Jedli až do přesycení; dal jim, po čem toužili. 30Ještě si svou touhu nezošklivili, ještě měli potravu v ústech, 31když na ně dolehl Boží hněv. Pobil jejich vypasené, izraelské mládence srazil. 32Přes toto vše stále hřešili a nevěřili jeho divům. 33Skončil jejich dny v marnosti a jejich léta v děsu. 34Když je hubil, hledali ho. Ano, navraceli se a usilovně hledali Boha 35a rozpomínali se, že Bůh je jejich skála, že Bůh Nejvyšší je jejich vykupitel, 36ale klamali ho svými ústy, svým jazykem mu lhali, 37jejich srdce nebylo pevně při něm, nebyli věrni jeho smlouvě. 38On se však slitovával, zprošťoval je nepravosti a nezničil je. Mnohdy odvracel svůj hněv a nedal zcela procitnout své zlobě. 39Pamatoval, že jsou tělo, závan, který pomine a nevrátí se. 40Kolikrát se mu v pustině vzepřeli, trápili ho v pusté krajině. 41Stále znovu pokoušeli Boha, zraňovali Svatého Izraele. 42Nepamatovali na jeho moc, na den, kdy je vykoupil z moci protivníka, 43když učinil v Egyptě svá znamení a své divy na sóanském poli. 44Jejich řeky proměnil v krev, a tak ze svých toků nemohli pít. 45Seslal na ně mouchy, aby je kousaly, a žáby, aby je ničily. 46Jejich úrodu dal kobylkám chasíl, jejich výtěžek kobylkám arbe. 47Jejich révu zničil krupobitím a jejich sykomory mrazem. 48Jejich dobytek vydal v plen krupobití a jejich stáda moru. 49Seslal na ně svůj planoucí hněv, zuřivost, rozhořčení a soužení — komando zlých andělů. 50 Urovnal pěšinu svému hněvu. Jejich duše neušetřil smrti a jejich život vydal moru. 51Pobil vše prvorozené v Egyptě, prvotinu síly ve stanech Chámových. 52Svůj lid však vyvedl jako ovce, jako stádo je vedl pustinou. 53Vedl je bezpečně, nebáli se; jejich nepřátele přikrylo moře. 54Tak je přivedl na své svaté území — k oné hoře, kterou si získal svou pravicí. 55Vyhnal před nimi pohanské národy, rozměřil provazcem jejich dědičné podíly a usadil v jejich stanech izraelské kmeny. 56Oni však pokoušeli Boha Nejvyššího, vzpírali se mu a jeho svědectví nezachovávali. 57Odvraceli se, jednali věrolomně jako jejich otcové, selhávali jako záludný luk. 58Popouzeli ho svými návršími a dráždili ho svými modlami. 59Bůh to slyšel a rozhněval se. Zcela Izraele zavrhl. 60Opustil příbytek v Šílu, stan, kde přebýval mezi lidmi. 61Svou sílu vydal do zajetí, svou nádheru do ruky protivníka. 62Svůj lid vydal meči, na své dědictví se rozhněval. 63Jejich mládence pozřel oheň a jejich panny nebyly chváleny. 64Jejich kněží padli mečem a jejich vdovy neplakaly. 65Pak Panovník procitl — jako kdyby spal — jako hrdina rozjařený vínem. 66Pobíjel své protivníky zezadu, uvedl na ně věčnou potupu. 67Pohrdl stanem Josefovým, kmen Efrajimův si nevyvolil, 68nýbrž zvolil si kmen Judův, horu Sijón, kterou si zamiloval. 69Svou svatyni zbudoval jako něco vznešeného, jako zemi, kterou založil navěky. 70Vyvolil si Davida, svého otroka. Vzal ho od ovčích ohrad, 71přivedl ho od ovcí s jehňaty, aby pásl Jákoba, jeho lid, Izraele, jeho dědictví. 72I pásl je s bezúhonným srdcem a vodil je svou zkušenou rukou.

Autor: WebAdmin
Publikováno:
Poslední úprava: